Někdy zabliká světlo na konci černého tunelu a my se musíme během vteřiny rozhodnout – je to naděje, nebo falešný směr? I když se rozhodneme správně, nemáme vyhráno. Nesejít z nastoupené cesty je mnohem těžší, než si ji vybrat. Pokud zklameme, šanci dostanou druzí, třetí a čtvrtí. Pro novou musíme čekat na zaváhání ostatních. Ale možná už ani nepřijde. Lidí je tolik a šancí tak málo...

Toho dne se probudil s pocitem naplnění a neskonalého štěstí. Dostal novou šanci. Nevěděl, zda se jeho oči otevřely ve stejném světě, v němž žil včera, v neděli, minulém týdnu, měsíci, roku a celém dosavadním životě. Měl dojem, že se ocitl v paralelním světě, obklopen stejnou hmotou, ale neznámými pocity. Neviditelné vlny ho nadnášely, nepociťoval zemskou gravitaci. Omezení a hranice přestaly toho rána existovat.

Známé prostředí dostalo nový obsah, černobílou vystřídala pestrá paleta barev, jež jasně kreslila cesty, po nichž se lze v tomto světě vydat.

Nově poznával ty, kteří ho vychovávali a s nimiž vyrůstal. Hlasy dostávaly své jedinečné podoby. Objímaly ho, tiskly k sobě a navzájem sdílely svou lásku.

Přišla ona. Chvilku znejistěl. Nechtěl se příliš rychle podívat na svou starou lásku, která během vteřiny zmizí a nahradí ji nová. Zpočátku byl nesmělý, ale pak se odvážil na ni pohlédnout. Nejprve cudně ucukla – také měla strach. Vyměnili si mezi sebou první vlnové frekvence. Pak se mu vrhla do náručí.

Konečně necítil jen teplo, které hřálo. Viděl ji v celé své kráse, svou lásku, jež ho nabila novou životní energií, obživla skomírající tělo a pohladila duši. Děkoval zato bohu, ale ten všechna díky odmítal. „Slunce je tu pro všechny,“ varoval.

***

Rok se sešel s rokem. Barvy už nejsou tak jasné, vybledly stářím. Stín střídá stín. Své znovuobjevené lásky už nemiloval. Všední dny a noci jeho nadšení nahlodávaly, až ho zabily. Znovuzrozené se opět stalo starým, neobyčejné obyčejným.V závalu průměrnosti a šedi poznával odvrácenou stranu života, do kterého se podruhé narodil.

Zapomínal na to, co původně shledával krásným a neuvěřitelným. Pohrdal objeveným a stále toužil po něčem novém. Z vyznačených cest uhýbal. Hledal povrchní zkratky a zjednodušení. Dny se krátily na úkor noci.

Možností, kterou před rokem získal, nenávratně pohrdnul. Byl odsouzen k doživotnímu žití všedního života.

***

Toho dne se probudila s pocitem naplnění a neskonalého štěstí. Dostala novou šanci...

Archiv povídek