Tajemství 69
[21.5.03 Báseň]
Jako každej čtvrtek touhle dobou,
típám cigaretu černou botou,
kolem mě je spousta hnusných lidí,
co na sebe koukaj jak prdel do nebe
a já tam koukám s nima,
myšlenky se ztrácej někde mezi autama,
tak čekám a počítám vteřiny který snad ubíhaj,
snad dopředu,
ale možná dozadu,
kdo mi poví jestli tam je budoucnost,
nebo jenom moje bujná představivost.
Jestli to, že je teď čtvrtek,
znamená, že je zejtra pátek,
jestli ještě tady vůbec žiju,
anebo přežívám,
přežívám tomhle světě,
kde holky s radostí dávaj,
a já tu celej život s radostí promrdal,
promrdal čekáním na tramvaj,
celej život,
to je jeden nekonečnej čtvrtek,
já chci dostat to co chci
a do tý doby budu trpět,
než přijede tramvaj s číslem šedesát devět
a vezme mě do míst splněných přání,
kde lidi žijou v orgasmech
a místo kytek,
pěstujou záhony šestek a devítek,
už mám i lístek,
do světa lidí,
který tou tramvají odjeli
a poznávaj po tomhle světě plných náhražek
tajemství šedesát devítek.
Archiv básní
|