Poutník
[15.9.02 Báseň]
Támhle v tý stáji
Bylo to tam jak v ráji
Naproti mému novému příbytku
Mám svou nejoblíbenější kytku
Nový náboj dostal můj život
Probudil se ve mně jásot
Když jsem tě tam tehdy viděl
Našel jsem pocit který mi chyběl
Starala si se o řehtající koníky
A já další cestu odmítl s díky
Byl jsem pouhý poutník
Chudý jak kostelní myš
Tvůj otec poslal mě hned pryč
Myslel si že jsem přišel žebrat
A já mu tě přitom chtěl sebrat
Zůstal jsem v tomhle městě
Místo abych pokračoval ve své cestě
Byl jsem pro všechny pobuda
A pro děti směšná obluda
Proč zůstal jsem v tomhle městě
Místo abych pokračoval ve své cestě
Byl jsem zametací koště
A bezbrannější víc než slepé kotě
Proč jsem dál svůj život nežil
A místo toho tady živořil
Nikdo mě nezaměstnal
Nikdo se mě neujal
Všude jsem byl nevítaným hostem
A bydlel pod mostem
Proč nechal jsem se všemi ponižovat
A do sebe hlodat
Ano bylo to jen kvůli tobě
Každý den jsem doufal
A pak si sám zoufal
Alespoň tě jednou zahlédnu
Moje přání bylo stále častěji v nedohlednu
Měl jsem záchvaty hysterie
Setkání s tebou rovná se utopie
Až uslyším ráno rachotit klíče
Podívám se naposledy směrem k tobě skrz mříže
Zemřu jako pes
Já nejsem Edmond Dantes
Až mě povedou
Hlavu budu mít čistou
Až se na mě přijdou všichni podívat
Z mé smrti budou se radovat
Já ale nebudu litovat
Až se podívám katovi do očí
Vyslovím své poslední přání
Tohle město už nebude jako dřív
I přes váš smích
A láska zde zemře spolu se mnou
Archiv básní
|