Oběti v objetí
[23.12.03 Báseň]
Prameny dešťů
spletených do sebe,
přes těžká víčka
dívám se na tebe,
jemná kůže
jak sněhové závěje,
ptám se, ptáš se, ptáme se…
Jak moc, jak moc se máme rádi
jestli jsme jenom kamarádi,
když naše těla spolu potají,
spolu potají píchají.
Zuby časů
legendy věků,
životy dvou lidí
bez viny a bez lží,
skončily v propadlišti
někde mezi člověkem a opicí,
někde v pravěku na smetišti,
ptám se, ptáš se, ptáme se…
Proč se nenávidíme
jak to dopadlo,
proč se už neuvidíme,
jak i to málo
proč se nechceme,
stačilo,
a tak se stalo že
láska dostala (na) frak.
Archiv básní
|