Dvě masky
[21.5.03 Báseň]
Ještě než se mě zeptáš,
kde jsem sakra byl,
než si semnou zahraješ mariáš,
zkus zhasnout a vyhasnout,
zavřít svoje oči,
pak mi povíš,
co vlastně vidíš,
jestli bílý mrak a bílou oblohu,
spoustu květin a velkou zahradu,
kde spolu ležíme
a milujeme se.
Pod velkým stromem s jablky v korunách,
jen se podívej pozorněji a pověz co vidíš,
zda vidíš přesně to co já,
jak máme masky na hlavách,
masky lži a přetvářky,
zkus si ji sundat,
ale je přikovaná.
Teď otevři oči a řekni jak představa to byla živá,
podívej se teď tady na nás,
jak ty se ptáš mě na upřímnou odpověď,
kterou já ti nemůžu dát,
protože já – já jsem v té zahradě,
tak přiznej si,
přiznej si bez vytáček,
že tu hrajem divadlo dvou masek.
Archiv básní
|