Mnohem podrobnější obraz nám dává třeba kniha Karel Čapek – o demokracii, novinách a českých poměrech, kterou z Čapkových novinových článků sestavil Ivan Klíma. Toto dílo je cenné právě tím, že můžeme ochutnat Čapkův denní chléb – práci žurnalisty.

Jako sloupkař a komentátor Lidových novin Čapek disponoval širokým arzenálem myšlenek, které navíc brilantně formuloval. Uměl vysvětlit složité jednoduchým. Současný čtenář, jenž z médií a učebnic přejal zidealizovaný obraz společnosti za první republiky, bude překvapen, jak tvrdé kritice ji Čapek ve svých textech podrobuje.

Řada Čapkových poznatků by se dala lehce přenést i do naší přítomnosti médií, politiky a společnosti. To je neprůstřelný důkaz, že Čapek byl úspěšným pozorovatelem a analyzátorem. Roli intelektuála tehdejší doby splnil vrchovatou měrou.

Karel Čapek však nebyl obyčejný novinář. Byl především novinářem politickým. Ne proto, že psal o politice, ale že sám byl politicky aktivní. Říkal: „Pro svou osobu netoužím dělat politiku, ale silně bych si přál politicky žít.“

Ač se může zdát, že si odporuje, zmýlená platí. Stejně jako Masaryk (a později Václav Havel) totiž sdílel ideu nepolitické politiky, kritizoval politické strany a stranictví. Naopak se kladně vyjádřil o úřednické vládě, jež za první republiky vznikla. I to svědčí o Čapkově názoru na fungování demokratické společnosti a systému.

Karel Čapek do politiky v „pravém“ slova smyslu nikdy nevstoupil (jen v roce 1925 byl na nevolitelném místě 20. místě kandidátky intelektuálské strany Národní strany práce). Apolitický však rozhodně nebyl. Po celou kariéru podporoval Masaryka, a dokonce se s ním a dalšími intelektuály scházel každý pátek na kus chytrého slova (mimochodem, dnes je představa, že by se politický redaktor nezávislého deníku setkával s prezidentem tímto způsobem skoro nemyslitelná).

Politici, které Čapek mnohokrát kritizoval, mu mohli opáčit, aby vzal odpovědnost do hrsti a vstoupil do politického kolbiště za účelem praktického uplatnění svých prezentovaných myšlenek. V jistém smyslu měli pravdu; zatímco oni nesli svou kůži na politický trh, Čapkova pozice bez přímé odpovědnosti si hověla někde před branami tržnice – z dnešního pohledu nebyla příliš čitelná, ale tehdy byla neocenitelná. Současnou ohavnou terminologií bych Čapka označil za „opinion makera“, či dokonce za „think tank“ masarykovského politického směru.

Úplně si ale vystačíme s konstatováním, že Čapek byl jedním z největších myslitelů svobodného Československa. Jeho bohatý odkaz rozhodně nepošramotil ani zub času.

Související:
24.10.05 Jak by dnes psal Karel Čapek sloupek o internetu?