Tragédie byly tři. Samotný útok Al-Kajdy, reakce Španělů (převrácené volby a stažení španělských jednotek z Iráku) a způsob, jakým k té reakci došlo (prostřednictvím rychlé internetové a mobilní komunikace).

Tři tragédie v Madridu
Krátký úvod do děje. 11. března 2004 vybouchly bomby řízené mobily na madridském vlakovém nádraží a zabily na dvě stovky lidí. Stalo se tak krátce před parlamentními volbami a jejich výsledek najednou závisel na tom, kdo masovou vraždu spáchal. Byla to baskická ETA? Pak by mohli být vládnoucí konzervativci premiéra Aznara relativně v klidu. Byla to Al-Kajda? Pak by Lidovci měli v konkurenci antiamerických socialistů velký problém.

Pravdou se ukázala být varianta č. 2. Volby s překvapivou jednoznačností vyhráli socialisté, kteří požadovali stažení španělských vojenských jednotek z Iráku. Byl a je to stále jeden z největších úspěchů Al-Kajdy, kdy dokázala ovlivnit parlamentní výsledky a složení vlády západní demokratické země. Ostatně toto nešťastné rozhodnutí Španělů jsem tu kritizoval mockrát a dávno (a na tom, co se dělo a děje v Iráku, má také svůj podíl).

Onen dokument se však přímo teroristickým útokem nezabýval, zajímala ho reakce lidí. Těm se nelíbila Aznarova rychlost a přesnost vysvětlování původce masové vraždy. A tak ještě před tím, než mohutně podpořili socialisty ve volbách, vyšli do ulic ve velkém demonstrovat. Kde se vzala taková iniciativa a občanská síla? V mobilech a internetu! Moderní komunikační prostředky pomohly zmobilizovat mladé voliče, kteří si mezi sebou posílali hromadné zprávy.

Mobilová demokracie
Oslovení odborníci v dokumentu byli zcela unešeni. Prý jsme byli svědky nepružnosti klasických médiích (tisk, televize atakdále); tradiční média, která doposud zprostředkovávala veřejnou diskusi, nemohla lidi uspokojit, protože někomu patří a jsou řízeny „těmi nahoře“. Proto se mezilidská komunikace přesunula v klíčovém momentu do „nezávislé“ sféry mobilů a internetu.

Vůbec přitom nezaznělo, že to celé může být ve skutečnosti velký problém.

Samotná představa, jak se hne v občanské společnosti svědomí, začnou se posílat hromadné e-maily a SMS, načež občané vyjdou do ulic a shodí vládu, je romantická, což o to. Nicméně by se mělo dodat, že tento komunikační kanál není příliš vhodný k šíření seriózních zpráv. Není náhodou, že ho spíše známe jako semeniště virů, spamů, hoaxů (poplašných zpráv) a politického spamu (ať už někým režírovaného, nebo spontánního). Tedy balastu, který seriozní média víceméně filtrují.

Zastánci této romantické představy se tragicky mýlí ještě v jedné věci; domnívají se, že lidé projevují svou svobodnou vůli, protože se dokázali odpoutat od klasických médií. Není tomu tak. Hromadná komunikace hromadnými moderními komunikačními prostředky z nich vytváří tupé stádo. Stává se z nich informační společnost, ale nikoliv společnost informovaná.

Jeden příklad za všechny: jak je možné, že se muslimové nedávno tak rychle zmobilizovali, demonstrovali a pálili dánské vlajky? Svolávali se pomocí SMS. A můžete hádat třikrát, zda většina z nich věděla, proč dělá to, co dělá…

Španělský případ, kdy mobily v rukou teroristů odpálily bomby a mobily v rukou voličů poté odpálily vládu, by se měl stát mementem a výraznou součástí diskuse na téma, jak vlastně chceme, aby v 21. století fungovala parlamentní demokracie. A jakou roli by v ní měla hrát média, ať už ta tradiční, nebo nová?

Související:
08.02.06 Politický spam přichází
01.11.05 Švýcaři volili přes SMS
26.10.05 Budou nás politici beztrestně „spamovat“?
14.10.05 Volby v Estonsku přes internet (aktualizováno)
30.07.05 IT a demokracie. Vlastně e-demokracie
26.07.05 E-volby jsou v ČR vzdálenou budoucností
18.01.05 Co s hoaxy, které zachraňují životy?
25.10.04 Zvrácená reality show z Iráku
19.07.04 Bojujme aktivně proti terorismu dokud je čas
17.03.04 Těžký boj s terorismem