Nečekané oznámení o Šafrově odvolání přišlo několik hodin poté, co se na pultech stánků objevil výtisk se zásadním komentářem Paroubek, nebo svoboda z pera šéfredaktora. Byl neobyčejně ostrý text důvodem či uspíšením Šafrova odchodu, nebo se tímto svérázným způsobem velitel MF Dnes pouze rozloučil se svou židlí? A neměl v tom náhodou prstíky premiér, jenž nepohodlné novinářské názory nevídá rád? Skutečně šlo jen o souhru okolností a špatné načasování? Pak je nezvládnutý Šafrův odchod nedůstojný a amatérský. On sám se ke kauze odmítá jakkoli vyjadřovat.

Server iDnes zrušil ke zprávě o výměně šéfredaktora diskusi, a tak se přesunula jinam. Především na Médiář, kde někteří přinášeli často protichůdné, ale jistě „zaručené“ zprávy zevnitř. Třeba o tom, že Pavel Šafr po odchodu z jednání s Dr. Arnoldem (předseda představenstva Mafry) plakal. Že by štěstím?

Druhý den vnesl do celého případu „jasno“ pražský bezplatný deník Metro. Fabiano Golgo v něm napsal, že Pavel Šafr odchází kvůli názorovým neshodám s vydavatelstvím, a také proto, že zaměstnával ve vysoké funkci svou blíže neidentifikovatelnou přítelkyni. Milan Šmíd z FSV UK reagoval na své Louči následovně: „Fabiano Golgo ve svém sloupku o Šafrově odchodu opět přesvědčil, jak se žurnalistika dělat nemá (tj. k nepopiratelnému faktu přidávat vlastní, fakty nepodloženou a zatím neověřenou, interpretaci, okořeněnou drbem ze společnosti).“

Jenže diskuse pokračovala (byť ne na téma, na které bychom si všichni přáli). Golgo se ohradil prostřednictvím, ach ne, Britských listů a Jana Čulíka. Čekal jsem pár dnů, zda se objeví nějaké zasvěcené komentáře, ale marně. Opět se projevila absence české investigativní žurnalistiky – přitom by novináři nemuseli ani vystrčit nos z redakce, respektive vydavatelského domu. Prát špinavé právo kolegů na veřejnosti se jim ale v tomto případě asi nechtělo. Což docela chápu…

K tématu se přeci jen vyskytlo pár zajímavých textů. Podle Matěje Stropnického a článku v Literárkách jsou nejpravděpodobnějším důvodem Šafrova odchodu politické tlaky. Buď deník MF Dnes podporoval ODS příliš a zasáhl premiér Paroubek, nebo naopak málo, a tak zakročil prezident Václav Klaus…

Už zmiňovaný Milan Šmíd nevyloučil žádné příčiny Šafrova odstřelu a věnoval se spíše rekapitulaci Šafrovy bohaté kariéry v médiích. Od komentáře Miloše Čermáka v Hospodářských novinách jsem čekal trochu více; zamyslel se nad tématem deklarované politické orientace médií, o čemž psal se stejnými argumenty už dříve v Lidovkách. Nakonec zapátral ve svém archivu a konstatoval, že současná média a jejich zvyky jsou lepší a profesionálnější než před deseti lety. Jenže vy se s tímto nicotným málem spokojíte?

„Stalo se určitou módou na noviny nadávat. Tak jako na politiky. Že mezi nimi není skutečný výběr,“ uvažuje Miloš Čermák.

A já dodávám, že není divu. Stejně jako by měli politici bojovat o důvěru občanů, měla by média podobně hýčkat své čtenáře. Místo toho se zaplétají do provázaných nitek s netransparentní českou politikou. Zbabraný odchod Pavla Šafra je další podivnou epizodou tohoto příběhu na pokračování.