(Jitta - Mail - WWW - 23.12.2005, 00:41:06)
Hezky napsáno, díky.

"Manželství" není nic jiného, (koldak - Mail - WWW - 23.12.2005, 10:16:03)
než nějakým specifickým způsobem registrované partnerství. Snadnou dostupností rozvodu manželství ztrácí na významu, které mělo před staletími.
Nevidím souvislost mezi počtem svateb (bezdětná manželství by mohla vyprávět) a vymíráním společnosti, ta totiž vymírá ze zcela jiného důvodu, kterým je upnutí se ke konzumnímu způsobu života (do kterého péče o děti poněkud nezapadá) a hromadění hmotných statků.

Jedna z věcí, které nechápu (Tribun - Mail - WWW - 23.12.2005, 11:31:32)
Spor o registrované partnerství je jedna z věcí, kterou nedokáži pochopit. Oč ti homosexuálové vlastně bojují? A proč se ti druzí (záměrně nepíši heteresexuálnové) tak snaží jim v tom zabránit? Vždy pro mne bylo zcela přitozené, že si každý žije po svém, pokud tak neovlivňuje životy jiných. Což u homosexuálnů zjevně nehrozí. Tak proč jim bránit v jejich způsobu života? Nějak si nedokážu připustit, že existují zákony, které homosexuály staví do nerovného postavení se zbytkem populace. Odtud moje neschopnost pochopit, proč je kolem toho tolik humbuku.

A ještě si dovolím poznámku k manželství: snad jen ten největší právní ignorant může věřit tomu, že manželství je něco víc než majetkoprávní vztah. Význam manželství klesá spolu s tím, jak roste rovnoprávnost žen a rovnost dětí manželských s nemanželskými.

Proč je kolem toho tolik humbuku (Fx - Mail - WWW - 23.12.2005, 22:02:55)
Nějak si nedokážu připustit, že existují zákony, které homosexuály staví do nerovného postavení se zbytkem populace.
>Dovolím si reagovat na tuto část... Homosexuálové mají totiž v našich končinách spoustu překážek daných zákony. Představ si, že máš partnera (je jedno, jestli muže či ženu). Tomu se něco stane. Bude ležet v nemocnici v bezvědomí, ale tam ti sdělí, že pokud nejsi členem rodiny, nemohou ti sdělit žádné informace, případně pustit tě k němu. To znamená, že pokud se jedná o heterosexuální svazek potvrzený zákonem, nárok na získání informací, popřípadě shledání se s partnerem, máš. Pokud se ale jedná o homosexuální partnery, najednou nemají půdo pod nohama, zkrátka partnery jsou, ale protože nejsou členy rodiny, nemohou nic. A takových věcí je spousta, jmenuji jednu za všechny.

Proč heterosexuálové bojují proti těmto registrovaným partnerstvím? Protože vyrůstali převážně v době, kdy homosexualita byla trestná, byla brána jako těžká úchylka a podobně, de fakto se o ní nesmělo hovořit. Takoví lidé pak zcela logicky budou proti podporování čehokoliv podobného. Já osobně nemám vyhraněný názor. Z hlediska majetkově-právního bych uzákonění registrovaného partnerství zcela jistě uvítal, pokud jde o možnost adoptovat děti, tak jednoznačně to nevidím.

Je tu totiž znatelný rozdíl mezi homosexuály - muži a lesbičkami. Lesbičky v případě, že nejsou neplodné, mají stále možnost mít děti vlastní - zkrátka si "to odbudou" s nějakým mužem a mohou se těšit na potomka.

Muži tuto možnost nemají, těm pak zbývá leda adopce nebo najít ženu jen kvůli stvoření potomka...

Ovšem možná jsem příliš staromódní, zkrátka si nedokážu představit - a přiznám se, že tuhle formulaci přebírám nevím-už-od-kterého-politika-který-mluvil-v-rádiu - jak dva pánové vysvětlují dítěti, který z nich je maminka...

Moc hezký článek, pane Ambroži. (Saša - Mail - WWW - 06.01.2006, 11:18:51)
Vaše články se mi obvykle dosti libí.
K vlastnímu problému legislativního zakotvení homosexuálního quasimatrimonia si ale pro Vaše čtenářstvo dovolím replikovat svůj příspěvek od jinud:

Ať si každý dělá, co chce, pokud tím neubližuje druhým. A to si homosexuálové mohli dělat už pěkně dlouho.
Sňatek jako právní akt s tím vůbec nesouvisí - to není o tom, že si každý může dělat, co chce, pokud tím neubližuje druhým. Sňatek není projevem dělání si, co kdo chce - sňatek je státním sankcionováním soukromoprávní smlouvy. Homosexuálové už dávno mohli mezi sebou uzavírat soukromé smlouvy a společenství. V tom jim nikdo nebránil. Dokonce je mohli uzavírat obdobně smlouvám manželským - každý notář by jim na to klidně kulatý štempl se lvíčkem dal. Dědictví si mohli zajistit závětí. Společné bydlení je otázka společné nájemní smlouvy nebo vztahu podnájemního - v tom též neměli žádných diskriminačních překážek. Právo odmítat soudní i správní výpověď v neprospěch homosexuálního partnera měli také již od roku 1964. Dokonce si mohli dělat i pseudosvatební obřady - to jim také nikdo nezakazoval. Ba dokonce si mohli na základě společného a smluvně zajištěného soužití žádat o změnu příjmení jednoho z nich a předpokládám, že by jim každá matrika vyhověla (oni to zřejmě nikdy nezkusili s negativním výsledkem, proto o žádném případu odmítnutí nevím). Sňatek jako právní akt je o tom, že povstane-li ze sexuálního soužití muže a ženy nový život, nemusí se určovat, kdo je otcem. To je mimořádně důležité zejména pro případ, že se otec narození počatého dítěte nedožije. Homosexuálům snad něco takového hrozí? Sňatek je také o tom, že když kvůli narození dítěte nemůže žena vydělávat, bude mít muž právní a vymahatelnou povinnost ji živit. Hrozí snad homosexuálům něco takového?
Já sám jsem uzavřel sňatky dva - jeden světský, před úřadem, druhý církevní, před knězem jako zástupcem Boha. (A další sňatek již uzavřít nesmím, čímž jsem tedy oproti všem nesezdaným přeukrutně diskriminován.) Pro světské právo mne však zavazuje jen ten svazek civilní. Pro mne osobně psychologicky a morálně však mne zavazuje jen ten sňatek církevní. Ten je na rozdíl od toho světského nezrušitelný, jím schválená smlouva je neodvolatelná a bude zrušena teprve smrtí jednoho z nás. Světským právem však nejsou církevní dopady církevního manželství vynutitelné. Ovšem kdyby tehdy neexistoval trestný čin "maření dozoru nad církvemi", nejen já bych se spokojil se sňatkem pouze v kostele (a proto pro zrušení tohoto trestného činu musel stát chtě nechtě přiznat církevním sňatkům i světskou právní závaznost). Homosexuálové si dávno mohli pořádat ve svých homosexuálních spolcích sňatky mezi sebou. Úřední - civilní sňatek totiž k ničemu nepotřebují a nic jim nemůže přinést, neb nejsou vystaveni risikům ze sexuálního styku, které stíhá sexuální soužití muže s ženou. (Respektive i zde sňatek kryje pouze risika ženy, nikoli již muže, neboť právě žena je důsledkům sexuálního styku s mužem vystavena, ona je potenciální nositelkou nového života a pečovatelkou o mimino.) Své soukromé pseudosvatební obřady a slavnostní sliby se slavnostním podpisem smlouvy (i za přítomnosti notáře) si prostě mohli pořádat již dávno. A smlouvy by dokonce byly i vymahatelné (třeba smluvní ujednání o smluvním výživném k zajištění stejné životní úrovně jich obou jako u manželů... nebo smluvní pokuta/trest za uzavření další takové smlouvy s jiným homosexuálem - tedy smluvní trestnost homosexuální bigamie). A pak mohli přijít do parlamentu a argumentovat tím, kolik takových soukromých sňatků bylo uzavřeno a jaká je míra trvalosti takového společného soužití... Hned by to vše také bylo o něčem úplně jiném. Jestliže se homosexuálové domáhali povinnosti úřadů oddávat je a zapisovat jejich soužití do nově vytvářené čtvrté matriční knihy, nedomáhali se toho proto, že by dosavadní neexistence této čtvrté knihy byla jejich diskriminací. Oni ostatně nebyli diskriminováni ani tím, že by jim snad byla upírána možnost uzavřít sňatek - vždyť to mohli a dosud mohou. Pokud homosexuál najde ženu, která si ho vezme... nebo homosexuálka najde muže, který si ji vezme... Sňatek prostě uzavírat mohou za úplně stejných právních podmínek jako kdokoli jiný a tak tedy nejsou oproti jiným lidem nijak diskriminováni. Oni se však domohli toho, aby se mohly uzavírat nesmyslné a nic neřešící sňatky. Mohou-li být uzavírány takto nesmyslné a nepotřebné sňatky, proč by nemohly být uzavírány i jiné nesmyslné a nepotřebné sňatky? Třeba s koněm nebo mrtvolou. A proč vlastně nemohou být uzavírány sňatky, které by ve skutečnosti na rozdíl od těch homosexuálních i něco řešily: tedy sňatky mezi příbuznými a sňatky skupinové? Osobně se domnívám, že skutečným cílem prosazování homosexuálních quasimanželství je jednak snaha vytvořit zdání normality homosexuálních pohlavních styků k usnadnění svádění mladých hochů a dívek staršími neregistrovanými homoseuxály a homosexuálkami, jinak pak snaha vytvořit právní záminku pro pronásledování církví a vytěsňování věřících lidí z veřejných funkcí. Zahraniční zkušenosti se zavádením a uplatňováním "zločinu homofobie" to ukazují zcela jednoznačně.

Re: Moc hezký článek, pane Ambroži. (Jan Ambrož - Mail - WWW - 06.01.2006, 19:43:28)
Děkuji za pochvalu, vydatný příspěvek a užitečný právnický výklad.
V závěru se přikláníte k vyhraněnějšímu názoru než já; především bych nesouhlasil s přirovnáním ke "sňatku s koněm nebo mrtvolou". Pokud se nepletu, věda a právo nestaví na stejnou úroveň homosexualitu, zoofilii a nekrofilii (morálka náboženství možná ano?).

Tento argument mi připomíná sporný úsudek paní Hauserové z opačného pólu, která homosexualitu považuje za "hybnou sílu evoluce" a plnohodnotnou alternativu k heterosexualitě. (To je podle mého to, oč v kruzích radikálních zastánců sněží a s čím já dnes mohu těžko souhlasit.)

Tak nevím. Je tedy homosexualita "neco mezi"? :)

Homosexualita (Saša - Mail - WWW - 09.01.2006, 09:16:33)
je jen jeden z případů odklonu libidosního zacílení, jeden z případů jiného než obvyklého a přirozeného (a přírodně účelného) cíle sexuálního pudu.
Přirozeným sexuálním cílem samce je plodná samice, přirozeným sexuálním cílem samice je plodný samec.
U lidí je to pravda trochu složitější a košatější právě proto, že jsme lidé a vedle biologických pudů máme též morálku a kulturu, ale podstata věci zůstává stejná.
Je-li na místě přirozeného sexuálního cíle sexuální cíl nepřirozený, jde o aberaci aneb deviaci.
Je-li sexuálním cílem - libidinosním objektem samce jiný samec, nebo mrtvola, nebo příslušník jiného živočišného druhu, nebo kousek oblečení etc. etc., jde o zcela srovnatelnou poruchu a úchylku a z hlediska biologického nesmyslnou činnost.
Z hlediska právního jde o to, zda tato činnost je společensky nebezpečná (přináší společnosti nebo jednotlivým jejím členům problémy) - pak je nutno ji potírat. Není-li společensky nebezpečná (tedy je-li společensky neškodná) - pak si ji právo nemá co všímat. Společenská neškodnost není důvodem pro právní ochranu - právně chránit je možno jen společensky prospěšné jevy. Snaha právně chránit jevy společensky indiferentní (natož jevy společensky nebezpečné) je sama o sobě společensky nebezpečnou, neboť přinejmenším snižuje vliv a význam práva, účinnost právní regulace lidských vztahů.

Něco jiného než aberace - odklon cíle - je deformita formy sexu. Deviace způsobu ukájení libida na správném cíli. Tedy například sadismus nebo masochismus. Zde z hlediska přírodního jde o to, zda smysl sexu, tedy biologická reprodukce, je touto deviací znemožněna či ztížena, nebo nikoli či dokonce naopak. Z hlediska právního ovšem jde o to, zda byla dodržena zásada neminem ledere, zda konkrétní konání je oboustranně konsensuální a zda nemůže způsobit škodu třetím osobám.

A něco úplně jiného je pak zmnožení cílů - polygamie a polyandrie a skupinový sex. To je z hlediska biologického naprosto v pořádku. Z hlediska sociologického se však zdá být úspěšnější a vhodnější formou většinou monogamie. Vztah práva k tomuto je zcela volní - jak se daná společnost rozhodne, tak si právo naformuluje. Židé a indoevropané dali historicky přednost monogamii a zdá se, že jim to pomohlo. Zejména asi proto, že monogamie nahrává rovnosti osob před zákonem.

Re: Homosexualita (Jan Ambrož - Mail - WWW - 09.01.2006, 21:54:58)
Díky za odpověď, toto je jeden z nejlepších vyargumentovaných textů, které jsem kdy na toto téma viděl :) Byť jsem v biologii prakticky neznalý, neměl bych proč s vámi nesouhlasit, cítím to totiž podobně.

Máte odpověď na otázku, proč se podobná argumentace v masových médiích takřka vůbec neobjevuje a pokud náhodou ano, je označena za extremistickou? Je lobby homosexuálů tak silná, nebo jsou média a společnost prostě jen "liberální" (či odevzdaná)? A je vůbec možné tento názor obhájit a hlavně srozumitelně vysvětlit, když hned budete označen za "netolarantního omezence"?

To už je ale úplně jiné téma. (Saša - Mail - WWW - 10.01.2006, 17:45:59)
Nemá smysl toto zde rozebírat - to je téma zcela samostatné.
Pokud bych chtěl mediální tvorbu virtuálního veřejného mínění přetřásat společně s problémem homosexuálního quasimatrimonia, pak bych nemohl nepoukázat na to, že množniy obhájců registrovaného partnerství, interrupcí, euthanasie se téměř dokonale překrývají. A tedy bych nemohl nedovodit i takové argumenty, pro něž byste mne označil za pomateného tmáře. I když všech těch důvodů je nepochybně velice mnoho a velice roztodivných.
---
Zkuste se zamyslet též třeba nad tímto problémem:
http://eu.eportal.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=567
A nad tímto problémem:
http://eu.ihned.cz/?&p=H00000_d&article[id]=17546740&article[area_id]=10086660

Choroba (Eduard - Mail - WWW - 16.02.2006, 17:38:58)
Pardon. Rád by som upozornil na fakt, že homosexualita bola zo zoznamu chorôb vyškrtnutá nie na základe nových vedeckých poznatkov, ale pod tlakom silnej hom. lobby. Do pozornosti dávam publikáciu Lekárska sexuológia, ktorá vyšla v Prahe v roku 1970 (meno autora dopíšem neskôr). V tejto knihe je homosexualita stručne a výstižne charakterizovaná. Podľa mňa príspevky k diskusii o homosexualite sú väčšinou nie relevantné, keďže ignorujú hlavný znak homosexuality. Preboha veď je to choroba! Neviem či je módou našej doby chorým neposkytovať lekársku starostlivosť, ale namiesto toho im potvrdzovať že sú zdraví. Mimochodom, v spomínanej knihe sa nachádza aj kapitola zaoberajúca sa možnosťami liečby hmosexuality.