Budování státu, mírně infantilní satirický politický seriál v podání imitátora Petra Jablonského, se na obrazovkách České televize objevil naposledy 31. srpna.

Publicistický pořad Bez obalu, za kterým stojí známá jména ze žurnalistické branže Milan Šíma a Miloš Čermák, má skončit 18. prosince, protože mu skončila smlouva, kterou ČT nehodlá obnovit. Televize uvedla dva důvody: nákladnost a neobjektivnost.

„To je nesmysl, není to pravda, je to jeden z nejlevnějších pořadů. Například Reportéři ČT jsou mnohem dražší,“ řekl Milan Šíma serveru Novinky.cz.

Do ekonomických čísel nevidíme. Pozoruhodnější je druhý důvod pro ukončení Bez obalu, kterým je údajná nevyváženost obsahu.

Existuje objektivita?
Objektivnost a neobjektivnost médií je věčné téma, které se točí v začarovaném kruhu a nikdo ho z něj nevysvobodil. Možná i proto, že někteří trpí při sledování médií špatnou rozlišovací schopností (zde může být chyba na straně konzumentů, ale i novinářů). Většina zdravých tištěných i elektronických médií se skládá ze zpravodajské a komentářové části. Zatímco ve zpravodajství očekáváme od žurnalistů interpretaci holých faktů a vyjádření zainteresovaných stran, u komentářů předpokládáme formulovaný názor, glosování a hodnocení.

Problém je, že u některých novinových článků nebo televizních reportáží nepoznáme, co je zpravodajství a co komentář. Speciálně české celostátní deníky se navíc popisují jako „nezávislé“ listy a vytváří tím u obecenstva falešné představy. Čtenáři a politici se pak rozčilují, že deník „x“ je pravicový, list „y“ levicový a žádný z nich „objektivní“. Ovšemže – názory píší lidé a ne všichni je mění podle výzkumu veřejného mínění.

Objektivní názory?
Bez obalu působilo na veřejnoprávní televizi, tedy na něj přeci jen pasují jiná měřítka, než na privátní médium. Základní poučka ale zůstává stejná – pořad Bez obalu byl pořadem komentářovým, kde se kromě základního zpravodajství objevovaly na konkrétní události názory. Ty samy o sobě nemůžeme označit za „objektivní“ nebo „neobjektivní“. Můžeme pouze požadovat, aby se v pořadu vyskytovaly názory z celého politicko-ideového spektra, což Bez obalu plnilo tím, že prostor dostávali komentátoři denních listů, od Lidových novin po Právo (tedy z „nezávislých deníků“).

ČT si nechala udělat analýzu, která zaznamenala „nekorektní relevanci mluvčích, porušení vyváženosti mluvčích a porušení vyváženosti jejich prezentace“. Nejvíce chyb měla studie objevit u reportáží, které se týkaly premiéra Jiřího Paroubka, jemuž nebyl dán ve čtyřech reportážích prostor. Miloš Čermák pro Novinky.cz uvedl, že premiér rozhovory pro Bez obalu odmítal.

Politická objednávka?
Občan nemusí disponovat bujnou fantazií, aby si tažení Jiřího Paroubka proti médiím obecně (např. tiskový zákon) a proti konkrétním nevyhovujícím „pornografickým“ pořadům nespojil dohromady s koncem Bez obalu.

Důvody pro náhlé zrušení Bez obalu jsou pofidérní. S autory údajnou neobjektivitu pořadu za celá léta nikdo nekonzultoval, vůle k jeho pokračování ze strany vedení tedy nebyla. Rozhodně se ani nedá říci, že by Bez obalu bylo neoblíbené. V neděli večer, což je čas vyhrazený reality estrádám, půlmilionová sledovanost Bez obalu není vůbec špatná.

Pokud nepřijde ze strany ČT uspokojující vysvětlení, případně alternativa v podobě jiného programu (a tím nemyslím Hovory s premiérem), začnu mít neblahý pocit, že některé pořady jsou půl roku před volbami pokládány veřejnoprávní televizí za nevhodné.

Nebylo by to poprvé, kdy by za koncem publicistického pořadu ČT nestála podivná vysvětlení a už vůbec by nebylo překvapením zjištění, jakou roli hrají v ČT politické tlaky.

Související:
21.11.05 Svobodná společnost a mediální etika na prahu 21. století
25.10.05 Média: Kam s Krejčířem a Bojím se svého premiéra
05.10.05 Novináři prchají na Internet (?)
06.09.05 Jak na televizní politické debaty?