Během přípravy článku Blíží se konec sázení na Internetu? pro server Lupa.cz (u mě na webu zde) jsem oslovil Ministerstvo financí, aby mi zodpovědělo pár otázek týkajících se tématu. Jelikož se do článku pochopitelně nevešlo celé, uveřejňuji ho zde v plném znění.

1) MF odeslalo podnět Nejvyššímu státnímu zastupitelství, zda se internetové sázkové kanceláře nedopouštějí trestného činu. Je hlavním důvodem, že nemají licenci pro provozování?

Ministerstvo financí v případě provozování nepovoleného internetového hazardu postupovalo v souladu se zákonem. Zákon nám totiž ukládá povinnost signalizovat orgánům činným v trestním řízení všechny případy, kdy byl či mohl být podle našeho názoru spáchán trestný čin. V tomto konkrétním případě jde o to, že na území České republiky nebylo k dnešnímu dni žádnému provozovateli loterií a jiných podobných her povoleno nabízet své služby prostřednictvím internetu. Český zákon o loteriích říká, že každý, kdo chce provozovat určitou loterii nebo jinou podobnou hru, musí nejprve požádat o vydání povolení. Pokud se tak nestane, nemůže nikdo na našem území provozovat např. internetové sázení. Tedy shrnuji: důvodem zmíněného postupu MF byla opravdu pouze snaha bránit se eskalaci nelegálního provozování hazardních her po internetu za situace, kdy provozovatelé takových her nemají pro svoji činnost povolení, ačkoliv podle dnes účinného znění zákona povolení prostě mít musí. S tím samozřejmě (logicky) souvisí i povinnost provozovatele platit určité povinné platby a odvody.

2) Pokud státní zastupitelství Vaše námitky uzná, co bude následovat? Je možné nějak sankcionovat společnosti, případně samotné hráče?

Ministerstvo financí jednoznačně deklarovalo, že není jeho cílem někoho zbytečně sankcionovat. Už vůbec nám nejde primárně o to pokutovat samotné hráče. Chceme jen, aby byl respektován zákon a aby tím pádem existovaly na loterním trhu v České republice rovné podmínky pro všechny provozovatelské subjekty. Samozřejmě pokud Nejvyšší státní zastupitelství shledá náš podnět oprávněným, jsou další kroky již na příslušných orgánech činných v trestním řízení. Sankce vůči konkrétním provozovatelům by měly charakter sankcí v trestním řízení, protože slovy Trestního zákona v situaci, kdy někdo provozuje loterii nebo jinou podobnou hru bez platného povolení, pak se dopouští trestného činu podle § 118a Trestního zákona. A samozřejmě pokud se někdo dopouští trestné činnosti, nelze takový stav v žádném případ tolerovat.

3) Podle článků v médiích vadí MF nejvíce anonymita při online sázení. Nejsou opatření, kdy se hráči musí prokázat kopiemi dokladů a shodnými identifikačními údaji při platebním procesu nakonec přísnější než při „nekontrolovaném“ sázení v kamenné pobočce?

Tato otázka je velmi na místě. MF vychází z této jednoduché logiky: zákon ukládá provozovateli zajistit taková opatření, aby se jím provozované loterie nebo jiné podobné hry nemohli účastnit mladiství, tj. osoby mladší 18 let. V současnosti není tato klíčová povinnost uložená provozovatelům ze strany některých z nich plněna dostatečně efektivně. Mnohdy se stává, že tzv. princip společenské odpovědnosti, spočívající v primárním zájmu společnosti chránit mladistvé před nežádoucími a škodlivými vlivy hazardu, není beze zbytku naplněn.

MF nepovažuje za příliš vhodné opatření, aby hráči posílali kamkoliv kopie jakýchkoliv svých osobních dokladů. Tímto by se podle našeho názoru mohl zabývat Úřad na ochranu osobních údajů. Preferujeme princip tzv. prvotní verifikace hráče. O co se jedná ? Každá fyzická osoba, která bude chtít hrát hazardní hry např. prostřednictvím internetu nebo sms zpráv, musí před vstupem do samotné hry přijít na určité místo, kde se prokáže svým občanským průkazem, sdělí své telefonní číslo či sdělí jinou technickou identifikaci a následně je zaregistrována v databázi hráčů. Je ji vydán PIN kód, heslo nebo obdobný ochranný identifikační prvek a teprve poté může začít hrát. Fyzická registrace se provádí pouze jednou, poté již hráč může hrát bez omezení. Vklady a výhry jsou u konkrétního hráče vázány na jeho konkrétní bankovní účet. Tedy i v případě, kdy by například hráč ztratil svoji PIN kartu nebo jiný autorizační (identifikační) znak, pak se nic neděje, systém je totiž svojí vazbou na bankovní účet imunní i proti případnému zneužití.

Pokud jde o přísnost opatření, v žádném případě nezavádíme někomu přísnější podmínky. Naopak. V „kamenných“ pobočkách má příslušná oprávněná osoba povinnost kontrolovat, zda některý z hráčů není mladistvý, může podle zákona požadovat i předložení občanského průkazu hráče. V tomto případě jde vždy o „fyzickou“ kontrolu na vizuální bázi, která by měla být nejvíce účinná. V tomto smyslu je třeba pouze zajistit, aby kontrolní a dozorové orgány, kterými jsou finanční úřady, prováděly častější kontroly.

Mohu sdělit, že MF jako nejvyšší dozorový orgán v oblasti loterií a jiných podobných her uložilo před nedávnem pokynem všem finančním ředitelstvím a jejich prostřednictvím finančním úřadům, aby do konce roku 2005 provedly komplexní kontrolní akci zaměřenou na kontrolu dodržování podmínek pro provozování hazardních her a zákona ze strany jednotlivých provozovatelů, především pokud jde o zmíněnou povinnost provozovatele učinit taková opatření, aby zabránil účasti ve hře mladistvým. Výsledek kontrolní akce bude pro MF vodítkem pro další postup v dané věci. 

4) MF připravilo novelu zákona č. 202/1990 Sb., která by sázení pomocí Internetu úplně zrušila. Nejsou tyto snahy v rozporu s vyjádřeními, že např. „Hazard po síti neodmítáme“. (10.11.2005, Lidové noviny)?

Podívejte, je třeba chápat, že novela současného loterního zákona, která vznikala v době cca. před rokem, logicky nemohla zcela postihnout všechny aspekty stále se, a velmi dynamicky, rozvíjejícího loterního trhu. Musím konstatovat, že od doby zahájení prvotních prací na novele se situace vyvíjela, a to takříkajíc ze dne na den. Proto například „zákaz internetu“ obsažený ve zmíněné novele dozná patrně v procesu schvalování v Parlamentu jistých změn. V dnešní podobě, totiž v pojetí dle citované novely loterního zákona, je myšlenka striktního zákazu provozování her po internetu již překonána. Proto k dnešnímu dni beze zbytku platí vše, co bylo deklarováno například ve zmíněném článku v LN („Hazard po síti neodmítáme“).

5) Kdy tento návrh půjde do Sněmovny a jakou očekáváte, že bude mít podporu?

Novela loterního zákona byla poslancům rozeslána již před několika měsíci. Původně se očekávalo, že bude projednána v prvním čtení již na červencové schůzi Poslanecké sněmovny. Znovu měla být na programu v říjnu, bohužel se na program jednání vůbec nedostala. K zařazení této novely na program jednání Poslanecké sněmovny by mělo dojít na nadcházející listopadové schůzi. Záleží však na postoji poslanců, nelze totiž předem předjímat, jakou bude mít novela podporu.

6) Návrh zákona není v souladu s právními normami Evropské unie. Nebojíte se vzniklých soudních sporů, zvláště když v minulosti některé sázkové firmy se svými protesty uspěly?

Víte, je třeba tyto věci velmi pečlivě rozlišovat. Předně: Česká republika má oblast provozování hazardních her zakotvenu v zákoně o loteriích. Ten stanoví, že loterie nebo jiné podobné hry může provozovat pouze „tuzemská“ právnická osoba. V jiných členských státech EU je v tomto smyslu situace obdobná. V současnosti se na úrovni orgánů EU diskutuje otázka Směrnice o službách na vnitřním trhu, protože většina členských států požaduje, aby oblast loterií a jiných podobných her byla z dosahu směrnice vyjmuta. Jednoduše řečeno: státy požadují, aby vzhledem ke specifičnosti této oblasti měly možnost oblast hazardních her regulovat individuálně na národní úrovni.

Jediným „problémem“ tak zůstává otázka respektování norem primárního práva a výkladu ustanovení o volném pohybu zboží, osob, služeb a kapitálu. Ale i tyto základní pilíře, na kterých stojí Evropská unie jako taková, je třeba vykládat v širším kontextu.

MF se nebojí žádných případných soudních sporů, byť, předesílám, není naším prvotním zájmem se s někým soudit. V této oblasti ale nelze argumentovat nějakými precedentními soudními rozsudky, jak to s oblibou někteří „internetoví“ provozovatelé dělají. Každý případ je specifický a mám-li být konkrétní, tak například ve známém sporu „Gambelli“ bylo konstatováno, že záleží vždy na posouzení národních soudů, zda-li v tom či onom případě došlo k porušení norem primárního práva ES nebo nikoliv. Každý případný soudní spor bude individuální a soud bude muset zvažovat při svém rozhodování nejen „holý“ text Smlouvy o ES, ale i další kritéria, jakými jsou veřejný pořádek, veřejné zdraví nebo ochrana veřejného zájmu státu. Situace tedy není ani zdaleka tak jednoznačná, jak se někdy snaží provozovatelé internetových herních aplikací veřejnosti prezentovat.

Otázky: Jan Ambrož (Lupa.cz)
Odpovědi: Pavel Němec (vedoucí Úřadu státního dozoru nad sázkovými hrami a loteriemi, MF)

Související:
21.11. Blíží se konec sázení na Internetu?