Psalo se léto roku 2004. Jako brigádník jsem po jeden týden prodával ranní tisk na jedné z nejfrekventovanějších stanic pražského metra. Několik málo metrů ode mě postával prostý muž, nabízející časopis Nový prostor. Každý tříminutový interval, kdy vlakové soupravy přivážely a odvážely své cestující, nás míjely davy lidí. Většinou bez povšimnutí. Těžký život kamelotův jsme si zpříjemňovali tím, že jsme si vyprávěli o svých osudech, byť si byly podobné asi jako den a noc. Na hlasitou propagaci tiskovin jsem od jisté chvíle rezignoval. Tím momentem bylo oslovení mladého muže v elegantním obleku. Podávaje mu čerstvý výtisk Lidových novin, soucitně se na mě usmál a řekl: „Noviny? V době internetu? Ale prosím vás!“ Pán zmizel za rohem a mě tam nechal stát jako tvrdé „y“.

V tomto roce si připomeneme 67. výročí od smrti Karla Čapka, možná největšího českého spisovatele a novináře. Kdybych byl kamelotem tenkrát,  prodával bych Lidové noviny s jeho charakteristických sloupkem na úvodní straně. O zákazníky bych neměl nouzi – vždyť tisk byl tehdy nejdostupnějším médiem!

Pojďme ale na časové přímce opačnou cestou: představme si Karla Čapka dnes. Jak by se asi díval na rozmach internetu a informačních technologií? Jaký by k moderním vymoženostem zaujal postoj?

Život a dílo slavného autora nám leccos prozradí. Své impozantní texty vy snad stále psal svým starým okousaným perem a do redakce by je donášel pěšmo, stejně jako Ludvík Vaculík fejetony, které „Lidovky“ otiskují každý týden.

Způsob psaní by tak Čapek možná nechal s roztomilou konzervativností stejný. A co obsah?

Jsem přesvědčen, že by Karel Čapek internet a informační technologie a priori neodmítal, k čemuž sklouzávají mnozí intelektuálové. A on by je nejen neodmítal, ale určitě by se jimi zabýval na překvapivě vysoké úrovni, jak bylo u vzdělaného a otevřeného člověka jeho typu zvykem. Snažil by se pochopit jejich význam a analyzovat možný dopad na společnost. Ostatně právě to bylo Čapkovou velmi silnou stránkou.

Ve svém sloupku by internet pochválil a označil za významný vynález. Zároveň by se ale určitě nebál zmínit také o jeho záporech: vyšší anonymitě, zjednodušování jazyka, zpovrchnění vztahů a tím způsobené odcizení lidí. Jeho oblíbeným tématem by bylo pojetí internetu jako dobrého sluhy, ale zlého pána – internetu jako zbraně. V době terorismu by s bravurní vizí formuloval nebezpečí kyberterorismu. Však si vzpomeňme na román Krakatit a jeho představu atomové bomby! Nebo na varování před zneužitím moci v podobě děl Válka s mloky či R.U.R. Dnes je stejná situace, mění se jen nástroje, jména lidí a ideologií.

Mezilidské vztahy a vyprávění by dostala jiný směr – povídky by nepocházely z jedné či druhé kapsy, ale ze třetí nebo čtvrté e-mailové schránky, chatové místnosti nebo komunikačního online programu. Třeba by jádro Čapkových sloupků tvořila vyprávění o tom, co pěkného mu zase „přistálo“ v mailboxu.

Umím si představit Čapkův postoj k internetu. Pohrávám si ale s ještě jednou kacířskou myšlenkou.

Dnes, půldruhého roku po kamelotské zkušenosti, noviny neprodávám, ale do některých píši. Tedy do těch elektronických. Což už není nic neobvyklého ani u zvučných jmen mediální scény. Za všechny jmenuji Ondřeje Neffa z Lidových novin, Jana Potůčka z Reflexu, nebo profesora Milana Šmída. S webovým zpravodajstvím koketuje také komentátor Miloš Čermák nebo Sabina Slonková z Hospodářských novin.

Internet je médium, právoplatné a rovnocenné papírovým novinám. Právě tuto skutečnost vidí odborníci jako příčinu toho, proč novinám klesá náklad, kamelotům zisky a zájem vydavatelství se obrací na síť.

Nepsal by tak dnes Karel Čapek sloupek o internetu na…internetu?

Text vznikl 13. října pro účely školní slohové práce. Zanedbatelně upraveno a doplněno.