Co také Beneš řekl (Saša - Mail - WWW - 10.10.2005, 10:17:45)
21. 12. 1943 – rozhlasový projev:
„Náš stát, který si hned po této válce vytvoří úplně svobodně svůj politický režim s velmi omezeným počtem politických stran – já sám osobně bych si přál jen tři – bude státem demokratickýcm a skutečně lidovým, bude míti hned po pádu Německa svou novou vládu, která bude representovat také celou naši domácí frontu národní…
Náš stát hospodářsky a sociálně provede řadu změn: přijme pro svou politiku a své hospodářství systém plánování, jak už před touto válkou někteří naši národohospodáři o to usilovali; já sám očekávám a budu usilovat o to, aby celá poválečná rekonstrukce politická, hospodářská a sociální – a zejména i národnostní – našeho nového státu byla provedena velmi rychle, ale nejméně podle předem připraveného programu naší dobře promyšlené a vědecky připravené první pětiletky.“
3. 2. 1944 – projev před Státní radou:
„Neváhám prohlásit, že ve všech otázkách, o kterých se jednalo a které měly vztah k našim zájmům státním a národním, došli jsme k naprosté dohodě a plnému vzájemnému souhlasu.“ (K hodnocení Moskevských jednání.)
„K provádění našeho boje doma v dnešní fázi války a konečného přechodu do našeho nového, svobodného, národního a plně demokratického režimu se navrhuje, aby v každém místě u nás doma, v každé obci, vesnici a městě, v každém okrese a v každé zemi byl dočasně zřízen národní výbor, nejdříve konspirativní a v dané chvíli všemi svobodnými a k tomu připravenými občany doma zvolený; byly by to po pádu nacistické diktatury naše první demokratické orgány, které by měly první politická a správní práva hned ve chvíli pádu německé moci. O jejich kompetenci bude třeba se včas přesně dohodnout. Vedle místních a okresních národních výborů vytvořily by se volbou z nich revoluční národní výbory zemské a ze zemských národních výborů dočasné revoluční ná-rodní shromáždění centrální pro kontrolu první poválečné domácí vlády a pro spoluřízení národních a státních věcí ve chvíli převratu a v prvních dobách po něm.“
„Vybudujeme republiku novou, konsolidovanější, lidovější, demokratičtější, jednotnější a vlastenečtější, tj. že zřídíme nový stranický systém, sestávající jen ze tří stran, strany levé, jak se obyčejně říkávalo dosud, strany centra a strany konservativní. Jak se však strany ty budou po válce jmenovat, je otázka pozdějšího rozhodnutí. … U nás před válkou za republiky, jakmile se někomu něco ve státě nelíbilo nebo měl nějaké zvláštní osobní nebo třídní tendence nebo ambice nebo se dostal do sporu s vlastní svou stranou, hned začal připravovat založení stran nových. Říkalo se tomu demokracie a byla to anarchie. Je známo také, jak určité kliky, strany nebo i jistí vedoucí lidé zakládali nebo intrikánsky pomáhali zakládat také nové strany nebo stranické frakce a odbojné organisace jen proto, aby rozvraceli své odpůrce v opačném táboře. Tomu všemu musí být v nové republice konec.“
„Já Vám netajím, že ve chvíli pádu Německa, pokusím se okamžitě o jmenování první vlády, složené z domácích a některých zahraničních činitelů, na základě systému tří stran. … Naše první domácí vláda, jmenovaná ve chvíli pádu Německa, bude tudíž vláda národní fronty, složená ze všech těchto činitelů bez rozdílu. Stejně tomu tak bude s národními výbory a s revolučním národním shromážděním.“
16. 2. 1945 – rozhlasový projev
„Organisace státu hned po osvobození bude se provádět od zdola. Soudíme, že všude v osvobozených městech a místech, okresích a zemích se ustaví nejprve národní výbory. Výbory tyto mají se skládat ze všech vrstev obyvatelstva, všech stavů a všech názorů, jen zrádci, kolaboranti a provinilci jsou vyloučeni. Výbory ty mají býti vesměs voleny. Někde se stane, že z důvodů nezbytnosti a k udržení pořádku dojde v první chvíli po osvobození k ustavení národních výborů dočasnou dohodou místních činitelů.“
„Z výborů místních budou voleny výbory okresní a výbory okresní zvolí výbory zemské.“ (to je tedy ryzí sovětský princip – takto byly vytvářeny sověty – nakonec to takto realisováno nebylo; první volby do národních výborů proběhly pak až v roce 1954).
„Budeme státem demokratickým, t.j se všemi občanskými svobodami a zárukami, ale lidově demokratickým s novou, osvěženou demokracií.“

ŽÁBY V MLÍKUPlzeňský autor rozbíjí jeden z mýtů české historie (Petr Náhlík - Vokoun - Mail - WWW - 29.11.2007, 08:21:42)
Vojensko-historická mystifikace Plzeňana Jana Drnka, kterou pod názvem ŽÁBY V MLÍKU v těchto dnech vydalo Naše vojsko, boří mnohé „zavedené“ mýty novodobé české historie. Jde o obsáhlou práci o 640 stranách, zaměřenou na klíčové období září a října 1938. Děje, tendence a události se k tomuto klíčovému bodu českých dějin sbíhají tak, jako se sbíhají různé tratě k železničnímu uzlu. V něm pak jediná výhybka rozhoduje o tom, zda se v příštích desetiletích náš vlak ocitne v jižní poušti nebo v polární tundře.
Kniha zvláštním způsobem spojuje faktografický přístup vlastní historikům s proplétajícími se osudy postav, plasticky vykreslených rukou zkušeného romanopisce a beletristy. Celá první polovina knihy od známé učebnicové historie nikam výrazně neuhýbá, zato druhá polovina čtenáře zavede přímo doprostřed dramatické rekonstrukce válečného střetnutí s Německou říší, a přitom ukáže mnohé známé postavy ve zcela jiném světle. Vidíme zde prezidenta Edvarda Beneše vykresleného jako bezskrupulózního muže s téměř narcisistní poruchou osobnosti, ochotného předat třetinu státu agresorovi či okupantovi bez souhlasu parlamentu, ochotného porušit ústavu republiky a dopustit se de facto vlastizrady. Mnozí čtenáři tím mohou být pohoršeni, ale s mrazením v zádech si položí otázku - co se ve skutečnosti v letech 1938-39 a 1945-46 vlastně stalo? A kdo všechno se v otázce Mnichova či Podkarpatské Rusi vlastizrady de facto dopustil, aniž za to byl kdy souzen?
Šokovaný čtenář si musí vzápětí položit další otázky - kde vlastně jsou kořeny pohrdání právem a zákony, jaké u mnoha československých či českých politiků mohl vidět po dalších sedmdesát let?
Autor svou mystifikací pokládá přemýšlivému čtenáři klíčové otázky, aniž by je musel ve svém díle polopaticky vyslovit. Čtenář se sám musí ptát - co je a co již není stát? Je možné pouhý konsensus stranických a finančních mafií nazývat ještě státem? Neměl by skutečný stát být právě tím, co ony mafie a klany omezuje a podřizuje všeobecně platným pravidlům? Ptát se, zda vymahatelnost práva může zajistit parlament, vláda a prezident, soudy...?
Drnkovu mystifikaci lze číst jako napínavý příběh
Drnkovu mystifikaci lze pochopitelně také číst bez otázek, jako pouhý napínavý a strhující příběh. Ale i v této jednodušší podobě autor jednoznačně odmítá všeobecně šířenou sebeomluvnou verzi, podle níž v září 1938 neexistovala jiná možnost než kapitulace. Jeho přístup se podobá přístupu terapeuta, který rozbíjí racionalizovanou pohádku a doluje odněkud z podvědomí svého traumatizovaného klienta vytěsněnou bolestivou pravdu, nutí ho veřejně vyznat dávná selhání, otevírá desítky let hnisající rány - aby mohly být vyčištěny a aby současnost českého národa mohla být konečně zbavena dávných neuróz a uvolněna k svobodné volbě budoucnosti.
Autor předkládá válečné střetnutí s Němci jako reálně možné a dokládá svoji alternativu množstvím faktů.
Děj knihy se neodehrává pouze v Praze a v Československu, nýbrž téměř ve všech větších městech Evropy, na španělských bojištích stejně jako v ženevských kuloárech Společnosti národů. Ocitáme se v bombardované plzeňské Škodovce, na bojištích Jeseníku, plzeňské čáry i ve Vídni, obsazované Gajdovým armádním sborem. Kniha je doplněna technickými dodatky a galerií „nově vytvořených“ životopisů vojáků i státníků, předjímajících jejich osudy a životopisy ve změněné realitě po roce 1938. Celé dílo působí uceleným dojmem a téměř románově sevřenou konstrukcí. Čtenář se po celou dobu jeho čtení pohybuje na hraně mezi fascinující věrohodností děje a vědomím, že tato historie se neodehrála, i když se možná odehrát mohla a měla.
Jan Drnek: Žáby v mlíku vydalo Naše vojsko v říjnu 2007, rozsah 641 stran, cena 450,- Kč.
-----------------
Regionální mutace| Mladá fronta DNES - Plzeňský kraj - 14.11.2007 | Autor: PETR NÁHLÍK

Prezident Beneš zradil, říká Drnek (Markéta Čekanová - Mail - WWW - 29.11.2007, 08:28:05)
Prezident Beneš zradil, říká Drnek
NOVÁ KNIHA O HISTORII Plzeňský spisovatel Jan Drnek hledá v nové knize - vojensko-historické mystifikaci Žáby v mlíku - kořeny toho, proč čeští politici pohrdají právem i zákony. Autor soudí, že představitelé státu selhali už v době mnichovské zrady v roce 1938.
Plzeň - Plzeňský spisovatel Jan Drnek má rád historii. A rád si s ní pohrává v duchu „co by se stalo, kdyby...“ Když se takhle zamyslel nad Mnichovem 1938, vznikla objemná kniha Žáby v mlíku s podtitulem Vojenskohistorická mystifikace.
„Knížka je určena jak lidem se zájmem o historii, tak těm, kteří o ní nic nevědí,“ říká Jan Drnek.
Žáby v mlíku vznikaly kolem roku 2000 a jejich autora tehdy poháněla potřeba rozkrýt pozadí národního traumatu, jež s sebou mnichovský diktát stále nese.
„Hledal jsem kořeny našeho pohrdání zákonností, ústavností, jímž se vyznačují naši politici i celé správní orgány. A dospěl jsem k tomu, že prezident Edvard Beneš předal v roce 1938 třetinu území nepříteli a nechal si to potvrdit pouze vládou, nikoli parlamentem, jak bylo uvedeno v Ústavě. Tím se dopustil vlastizrady, za niž nebyl nikdy souzen a potrestán. Pátého října odstoupil z funkce prezidenta a stal se řadovým občanem. Přesto se v roce 1945 vrací jako prezident, aniž by došlo k volbám. A tady někde, podle mne, leží klíč k onomu pohrdání právem a ústavností,“ přemítá Jan Drnek. Proto si pak začal pohrávat s fakty, až vznikly Žáby v mlíku. Úvahy nad neúctou k zákonu ho však vedly ještě dál, takže se zrodily ještě další texty. Způsob jeho psaní je vlastně prostý: „Popisuji skutečnost a pak v jednom bodě jednu věc změním. Potom už jen sleduji, jak se nůžky mezi dějinnou skutečností a mým příběhem rozvírají. Postavy, které známe z dějepisu, se najednou objevují v jiném světle,“ objasňuje.
Vytvořit historickou mystifikaci znamená nejdřív dobře znát pravdu. Jan Drnek přečetl nejdřív na tři stovky knížek. „Ale nejsem historik. Jsem laik. Nebádám v archivech. Orientuji se jen podle toho, co si přečtu v jiných knihách,“ upozorňuje.
„Na základě psaní této knihy jsem se stal monarchistou,“ doplňuje osobitý literát s úsměvem. „Změnil jsem názor na Edvarda Beneše i na Tomáše Garrigue Masaryka. Vlastně čím víc se o historii zajímám, tím víc Edvard Beneš v mých očích klesá,“ připouští Jan Drnek.
A to odráží i název knihy, jenž je odvozen od bajky, kterou vyprávěl ruský vyslanec v Londýně Janu Masarykovi: „Dvě žáby skákaly jednou podél zdi chléva. Skočily okýnkem dovnitř a spadly do džberu s mlékem. Byl hluboký, nedosáhly na dno, nemohly vyskočit a bylo jasné, že se utopí. Jedna žába byla fatalistka - řekla si, proč bych se měla před smrtí ještě vysilovat a trápit. Tak klesla ke dnu a utopila se rovnou. Druhá byla bojovnice, takže sebou pleskala a mlátila, až se úplně vysílila a ztratila vědomí. Když se probrala, zjistila, že je stále naživu, protože jak sebou tloukla, utloukla pod sebou vrstvu másla, které ji nadnášelo. Takže se od něj odrazila a vyskočila ven. A takový je i rozdíl mezi tím, jak naše politické špičky v roce 1938 jednaly a jak jednat měly,“ uzavírá Jan Drnek.
***
* Jan Drnek Narodil se v roce 1960 v Plzni. Vyrostl ze skautských a trampských kořenů, vyučil se ve Škodovce a pracoval jako vychovatel ve škodováckých internátech. Do roku 1989 publikoval pouze v samizdatu, účastnil se protestního shromáždění a byl zraněn 17. listopadu 1989 na Národní třídě v Praze. Po roce 1989 se stal mluvčím generálního ředitele plzeňského koncernu Škoda, později pracoval na odboru životního prostředí plzeňského magistrátu. V roce 1998 inicioval založení Centra sociálních asistentů, jehož je ředitelem. Od roku 2004 je členem Koruny české a spoluzakladatelem její místní společnosti v Plzni. Vydal knihy Ideal Army Blues, Burani, Poslední recesista a Tma a Žáby v mlíku.
----------------------
Regionální mutace| Mladá fronta DNES - Plzeňský kraj 14.11.2007 Autor: MARKÉTA ČEKANOVÁ