Nedávný sjezd konkurenčních labouristů v Brightonu se nesl ve znamení optimismu. Malé problémy či půtky (extempore stařičkého poslance Waltera Wolfanga, premiérské ambice Gordona Browna), které se vyskytly, by toryové ve světle těch svých považovali za malicherné.

Starosti britských konzervativců jsou totiž existenčního rázu. Osm let strávených let v opozici bez jasné představy o programu a dalším směřování na klidu nepřidá. Odstupující šéf Michael Howard po sobě zanechává prázdnou židli, o kterou se utká minimálně pět kandidátů.

Jsou jimi David Davis, Keneth Clarke, Liam Fox, David Cameron a Sir Malcom Rifkind. Všichni zasedají v současném stínovém kabinetu. K dosud známým kandidátským jménům možná ještě přibude Theresa May a Edward Leigh.

Nové vedení bude vybírat poštovním hlasováním 300 000 členů, předtím jim zúží volbu na dva kandidáty poslanci.

Léky na uzdravení britské konzervativní strany nabízí kandidáti různé, od modernizace k posunu do politického středu, který opanují vládní labouristi. Shoda panuje v přesvědčení, že nastal nejvyšší čas pro změny (po osmi letech v opozici je připouští i konzervativci).

Odstupující předseda Michael Gordon se však vyjádřil jasně – vítězství ve volbách přinese toryům jen špatná ekonomická situace země. Lidé se těžko od Tonyho Blaira přikloní k opozici, pokud se cítí relativně dobře. Jak jednoduchý, byť bolestný recept. Je však jasné, kdo v současné Británii drží otěže.

Související z Británie:
18.09.2005 — Británie tvrději proti terorismu