Zjednodušeně řečeno, Švýcaři hlasovali o dohodě s Evropskou unií a odpovídali v referendu na otázku, zda si přejí volný pohyb pracovních sil deseti nových členských zemí EU a postupné otevření pracovního trhu.

Celkem 56 procent hlasujících se vyslovilo pro, 44 procent proti. Voličská účast dosáhla 54 procent, což je údajně podprůměrné číslo, ale odpovídá tradičnímu zájmu Švýcarů o „evropská“ témata. Kladně hlasovali lidé především ve velkých městech, opačný názor zastávají spíše venkované.

Referendum z minulého víkendu volně navazuje na červnové, kdy Švýcaři souhlasili se vstupem do schengenského prostoru k roku 2007 — tím budeme moci do země helvétského kříže volně turistit na občanku a nově se pohodlně ucházet o zaměstnání. Druhá možnost se však ještě ošetří kvótami, které zmizí až v roce 2011.

Evropský exot
Švýcarsko je pro mě z politického hlediska nesmírným evropským exotem. Jak vnitřně, tak i navenek. Malé území, málo obyvatel, ale neskutečně kulturně rozdělené a správně komplikované uspořádání. To vše podepřené kombinací přímé a zastupitelské demokracie. Hlavně referenda jsou pro člověka z posttotalitní společnosti záhadou: dovedete si snad představit, že na takové těžké téma v ČR projeví názor 54 procent obyvatel, z nichž 44 procentům stojí za to vyslovit záporné mínění?

Politika směrem ven je ještě zajímavější, protože díky izolacionizmu nebyla zřetelná. Až v poslední době se „dějí věci“ a ve Švýcarsku probíhá interpersonální i intrapersonální diskuse o dalším směřovaní země. Švýcaři jsou sice hrdí na svou neutralitu a suverenitu, zároveň ale mají velkou starost, aby to nepřehnali. Tamní nálada není úplně růžová, jak by se nám odtud mohlo při pohledu na švýcarské HDP zdát – hubenější léta chodí také po švýcarských horách.

Vzniká tím určitý tlak na hlubší integraci s dalšími státy. V roce 2002 Švýcarsko vstoupilo do OSN, ve vztahu k EU nyní hraje šikovnou roli chytré horákyně, kde vlk je nažrán a koza přitom zůstává celá; nechává si odhlasovávat postupnou spolupráci v rámci dohod, a přitom neztrácí vlastní suverenitu a identitu. Otázkou je, jakým směrem tahle horákyně půjde dál, protože prakticky všechny bilaterální dohody mezi Bruselem a Bernem jsou již podepsané. Podle mých informací je budoucí členství Švýcarka v rodině EU nevyhnutelné.

V souvislosti s tím, jak se Švýcarsko za vydatné asistence socialistů přibližuje k EU, nabízí se program pro radikálnější pravou sféru. Každé volby jsou už poznamenány vydatnými polemikami varujícími Švýcary před nájezdy levných pracovních sil a nepřizpůsobivých islamistů, kterým bude švýcarský „ordnung“ zcela ukradený (to zní velmi pravděpodobně).

Další vývoj tedy bude nesmírně zajímavý, Švýcarsko se bezpochyby nachází na křižovatce svých dějin. Po jeho letošní krátké návštěvě si docela přeji, aby tato země zůstala oným exotem, kterému sice budu pramálo rozumět, ale o to raději ho budu pomalu poznávat. Je toto přání v dnešním světě splnitelné?