Stačí slíbit levnej párek a pivo. Sežerou to všechno.

Německo – volební resultát u našeho západního souseda je rozpačitý. Z výsledků CDU/CSU (35,2 %), SPD (34,3 %), FDP (9,8 %), Levicové strany (8,7 %) a Zelených (8,7 %) nelze sestavit přirozenou koalici, situace je spíše patová. Volební účast se bez započtených Drážďan zastavila na slušných 78 procentech.

Papírovým vítězem je sice opoziční pravice a Angela Merkelová, prohospodařený náskok až dvaceti procent během posledních měsíců a týdnů ale pasuje do role oslavence Gerharda Schrödera. Dosavadní rudo-zelená koalice (SPD +  Zelení) sice končí, nadějná černo-žlutá (CDU/CSU + FDP) ale rovněž nevznikne. Nabízí se jen velká koalice, či další různobarevné hybridy.

Příjemným překvapením je zisk liberálů z FDP, naopak komunisté z Levicové strany (nově vzniklá partaj z PDS a odpadlíků SPD) představují stejně jako soudruzi u nás propadliště hlasů. Potěšitelné aspoň je, že se do parlamentu nedostaly pravicové radikální strany.

Hlavním tématem voleb byla vnitřní politika: vysoká nezaměstnanost, ekonomické reformy, zadlužení nebo imigrace. Schröderovi je nutné zatleskat za to, že se nebál riskovat předčasné volby které s velkou bravurou zvládl, přestože se Německo nachází v nevalné kondici. Merkelová o tom většinu voličů nedokázala přesvědčit, navíc v kampani několikrát zmatkovala, rovná daň Paula Kirchhofa posloužila Schröderovi jako fackovací panák, který Merkelová odmítla bránit. Prohrou žlutočerné koalice padla rovněž naděje, že se Německo vzdá stupidního anti-amerikanismu.

Je zajímavé, jak moc připomínala kampaň a volební výsledky v Německu (možnou) situaci v Česku. Minimálně ODS má určitě o čem přemýšlet…

Nový Zéland – Na Novém Zélandu se volilo v sobotu s těmito výsledky: Labouristi (41 %, 50 křesel), National (40 %, 49), New Zealand First (6 %, 7), Greens (5 %, 6), United Future (3 %, 3), Maori (2 %, 4), Act (1,5 %, 2), Progressive Party (1 %, 1).

Vládní labouristé tak udrželi svou pozici, opozičním konzervativcům však chybělo pouze jedno procento hlasů a jedno křeslo v parlamentu. Pod vedením Dona Brashe předvedli vynikající výkon, oproti volbám v roce 2002 získali 27 mandátů, ale přesto to nestačilo.

Premiérka Helen Clarková zůstává v úřadu i po šesti letech vlády, nicméně pro vytvoření vlády a většiny v parlamentu potřebuje podporu některé z menších stran. Což by neměl být takový problém. Nabízí se Greens, Progressive Party i Maori, domorodci, jimž jsou dvě křesla zaručena předem.

Don Brush se s prohrou jen tak nesmířil a prohlásil, že zahájí vlastní jednání o vládě. V kampani se zaměřil na snížení daní a zrušení bezjaderného statusu Nového Zélandu, aby bylo možno uzavřít dohodu o volném obchodu s USA.

Helen Clarková lákala voliče na výborné ekonomické výsledky země (na rozdíl od svých evropských kolegů se má čím pyšnit: HDP na obyvatele 570.000 Kč, inflace okolo 2,8 %, nezaměstnanost 3,9 %), na snahu upevnit vztahy s USA a podporu Maorům.

Afghánistán – v neděli občané Afghánistánu volili po 30 letech své parlamentní a regionální zástupce. Vybírali z více než 6 000 kandidátů. Účast podle odhadů přesáhla 50 procent, což je méně, než v předcházejících prezidentských volbách.

Konečné výsledky budou známy až v říjnu. Jak by také ne, vždyť v zemi je naprostá většina obyvatelů negramotná, volí se pomocí fialového palce a nejspolehlivějším dopravním prostředkem je osel.

Přesto se po svrhnutí hnutí Taliban jedná o významnou a impozantní událost, srovnatelnou s volbami v Iráku. Probíhala za přísných bezpečnostních opatření, a tak proběhla v klidu. O idylce ale přesto nemůže být řeč — předvolební kampaň zaplatilo několik kandidátů životem. Ani ženám-političkám se nedýchá zrovna nejlépe.