Poté, co se objevily spekulace ohledně korupce na nejvyšších místech, vláda padla a sympatie mezi Tymošenkovou a Juščenkem pochopitelně ochably. Nepřehledná a stíny zahalená situace, kterou vyostřily rezignace státního tajemníka, šéfa Bezpečnostní rady a vicepremiéra Tomenka, samozřejmě nabízí otázku, kam se poděly naděje na transparentní demokracii na Ukrajině.

Klást si ji budou především statisíce lidí, které se v lednovém mrazu oblékly do oranžova a vyrazily do ulic. Odpověď je o to těžší, že tehdejší revoluce rozdělila Ukrajinu na dva tábory – vždyť proruský a „nedemokratický“ kandidát Viktor Janukovyč v hlasování získal podporu od 44 procent obyvatelstva.

Skončila tedy se současnou krizí ukrajinská pohádka? Pro někoho možná ano, ale růžových brýlích nebude škoda.

Ukrajina má za sebou další dějství. Právě se totiž ukazuje, co je sílou a zároveň velkou slabinou demokratického systému – nikdo ho nezavede mávnutím kouzelného proutku. Revoluce v totalitních a jinak autokratických státech nesmí být cílem, ale prostředkem.

„Ani demokracie na Ukrajině nenastane přes noc, díky jedněm spravedlivým volbám. Bude to složitý proces, se kterým máme v České republice bohaté zkušenosti,“ psal jsem na konci loňského roku ve článku Juščenko zvítězil, vyhráno nemá. Jako by to bylo dnes.