Bohužel, po několika prvních vystoupeních můžeme zcela jistě očekávat plynulou návaznost na podzimní kampaně z loňského roku, plné vulgarity, demagogie, nekulturnosti a populismu.

Televizní debaty tuto „bramboračku“ živí, vytváří a podporují. Politikům kvůli nevhodné dramaturgii pořadů ani nezbývá, pokud chtějí uspět, než ji servírovat ve velkém.

Televizní divadlo
Scénář je totiž vždy stejný; šedesát minut si politici svými bonmoty skákají do řeči, moderátor je okřikuje a překřikuje. Na věcnou stránku věci se nedostane, divák se většinou z programu a idejí dozví pramálo, zato útržkovitých osočování a nepodložených výroků si užije dosyta.

Základním problémem těchto diskusí je, že jejich protagonisté o prostor k vyjádření musí bojovat, jinak jej získá soupeř. To už samo o sobě přispívá ke značné rozháranosti dějové linie, kdy šedesáti minut, určených debatě, je využíváno naprosto neefektivním způsobem. Tento způsob konverzace nahrává radikálním zjednodušováním a demagogii. Politik ani při nejlepší vůli nemůže přistoupit na racionální argumenty a vysvětlování, protože na ně není místo a byl by přitlačen ke zdi. Ze seriózní politické debaty se tak spíše stává divadlo.

Lepší řešení
Pokud se televizní stanice chtějí z marketingových důvodů držet současné koncepce, kdy o politice nehovoří ti, kteří ji rozumí, ale ti, kteří jsou přímými účastníky, nevadí. Je ale zcela nutné nastavit těmto pořadům přísná pravidla, která by se stala prostředkem k cílům, jež by debaty měly mít: seriózní seznámení voličů s programem a názory politických představitelů a vytvoření „show“ s vysokou sledovaností. Domnívám se, že obou cílů lze dosáhnout ve vzájemném souladu.

Prvnímu požadavku seriózní a věcné diskuse vyhovíme, pokud jsou vytvořeny adekvátní podmínky. Pakliže jsem za hlavní problém označil vymezený čas pro konverzaci, kdy je porušován princip „tenisového míčku“, není snadnějším řešením, než uložit pro dané konverzační téma určitý limit.

České publikum tento způsob debaty vidělo při přenosech diskusí před prezidentskými volbami v USA v roce 2004. Na zadané téma měl každý kandidát vyhrazen pevný čas, to samé platilo pro odpověd, pro odpověď na odpověď a podobně. Je to spravedlivé, akční, efektivní a efektní zároveň: politik má šanci se souvisle vyjádřit a prezentovat své postoje, zatímco je vystaven nelítostným tikajícím hodinám. Když limit vyprší, na tahu je soupeř. Úloha moderátora je potlačena.

Seriózní zábava
Další atributy této varianty diskuse jsou různorodé a záleží na zvážení. Může se využít publikum přímo ve studiu, které klade otázky či jinak se (kultivovaně) vyjadřuje (neplést prosím s Kotlem).

Důležitá je práce s televiznímu diváky, jež by se měla pokusit posluchače vtáhnout do dění a dát jim pocit určité moci; třeba SMS hlasováním na způsob TV Nova, či elektronickými diváckými dotazy.

Otázky Václava Moravce na České televize jsou na správné cestě, pokud využívají odborníků. Vezmeme-li si charakterově podobný televizní pořad, sportovní přenos, stává se naprostou samozřejmostí, že výkony protagonistů jsou bezprostředně po bitvě hodnoceny ze všech stran odborníky. Dovedu si představit, že po debatě Paroubek-Topolánek uslyšíme jak erudované názory z řad politologů či politických komentátorů, tak i třeba psychologů, vizážistů nebo lingvistů, kteří by atraktivně přiblížili divákům politiku i z jiné stránky.

Česká politika by pak možná neměla pověst pavlačového handrkování a politici by dostali možnost projevit se kultivovaně a pozvednout své povolání o pár společenských příček výše.