V článku E-volby jsou v ČR vzdálenou budoucností, jenž mi vyšel před pár dny na Lupě, a který zjišťoval využití informačních technologií (především Internetu) při volbách, jsem se jen okrajově dotkl možných důsledků pro politiku jako takovou.

Ačkoliv jsem se prakticky zabýval jen tím, že by se v budoucnu mohlo vzdálené hlasování využít jako alternativa současnému lístkovému způsobu v zastupitelské demokracii, není pochyb o tom, že jakmile by tyto mechanismy zapustily svoje drátky hlouběji, měli bychom co dočinění s demokracií přímou: anketními otázkami, hlasováním o SuperPolitikovi, ranními referendy a odpoledními průzkumy veřejného mínění, podle nichž by večer politici smskovali.

Objektivně a spravedlivě jsem tuto skutečnost zařadil v přehledu pozitiv a negativ e-voleb do obou kategorií. Na jedné straně je sympatické, že se občan přiblíží politice a politika se přiblíží občanovi, tedy že se pokusíme (byť virtuálně) zmenšit propast, která vězí mezi reálným a politikovým životem.

Na druhou stranu: „Moderní komunikační technologie rozmělňují podstatu zastupitelské demokracie. Ubývá schopnosti politiků vést; přibývá snah podřizovat se diktátu veřejného mínění. Téměř okamžitá možnost ověřovat si dopad toho kterého rozhodnutí na veřejnost, či dokonce možnost testovat reakci veřejnosti na to či ono rozhodnutí před tím, než bylo vůbec uděláno, vnáší do zastupitelské demokracie prvky přímé demokracie — ale v pokřivené podobě.

Moderní technologie vytvořily prostředí, v němž jako by se neustále konaly volby. Politické strany mají téměř neustále možnost si ověřovat svou popularitu. Straničtí předáci, kteří by chtěli prosazovat správná, ale nepopulární opatření, jsou tak automaticky vystavováni nejen tlaku veřejnosti, ale i tlaku svých vlastních stran bojujících o preference. Politickým vůdcem schopným prosadit své ideje tak nemůže být v moderní demokracii stejný typ vůdce, který se v demokratické politice vcelku dobře uplatnil ještě před několika desítkami let.“

To jsou odstavce z článku, který jsem si vypůjčil od politologa Jiřího Pehe, s nímž tentokrát do puntíku souhlasím. Soukromě přeloženo a interpretováno: už se těžko dočkáme politika, který by si dovolil bouchnout do stolu s „krví, potem a slzami“. I jediná politika toho typu v dnešní době, politika „proti všem“ idealistického amerického prezidenta George W. Bushe se může zanedlouho stát historií. Toto ale není jediný důsledek.

Možnost tlaku prostřednictvím IT a médií nevydrží občanům dlouho. Směr trajektorie budou řídit ti, co jsou nyní uprostřed cesty.

Výrazný zásah informačních technologií a médií do demokratických procesů způsobí to, že moc se přesune do ještě méně transparentních rukou, než dnes. Buď se politici stanou opravdovými loutkami, a nitkami se bude tahat v kancelářích vydavatelských domů, nebo se do sedla vyhoupne pravnuk Vladimíra Železného, který s pochopením ovládne mediální a informační mechanismy (mediakracie, telekracie) a po Adolfu Hitlerovi objeví nové způsoby moderní propagandy.

Není snad třeba dodávat, že za takové situace nebude obsah politiky prvořadý, zato marketingový obal prodá vše. Informaci nebudeme přijímat pro vytvoření názoru, ten už bude obsažen v ní.

Navíc v té době nebudou sloužit moderní technologie jen občanům, ale nezanedbatelně také státní moci — třeba v rámci opatření proti terorismu. Společnost tím natrvalo uvízne v „opravdové“ virtuální síti, kde jí bude servírováno to, co bude třeba.

Občan tak poslanou SMS v e-volbách přispěje „svým“ názorem k chodu země asi stejně, jako dnes hlasující v Superstar k rozkvětu hudební scény (na to, kdo a jaké CD nakonec vydá, se ho přeci nikdo neptá. A ani interpreta!)

Závěrečný postřeh. V mém článku se poslanec ODS Zbyněk Novotný vyjádřil v tom smyslu, že e-volby jsou neprůchodné, protože levicoví občané jsou méně počítačově gramotní. To je nyní asi pravda, ale jen co se levicové obyvatelstvo zcivilizuje a jejich politické zastoupení zjistí, že prostřednictvím IT může voliče v demokracii snadněji ovládat a tlakem na jejich posílení dokonce prosadit fungující hybrid přímé demokracie, budou názory stran určitě jiné.

Více než kde jinde tak platí, že e-volby v demokracii a vše s tím souvisejí mohou být dobrým sluhou, ale také zlým pánem. Pakliže jsou tedy stále vzdálenou budoucností, vlastně o nic nepřijdeme.