Učinil tak v reakci na výzvy demokratických kongresmanů a stoupající nervozitu z problematické situace v Iráku v republikánských řadách.

Reptání opozice je přirozené. Za prvé, stále se jedná o vděčné a snadno kritizovatelné téma. Za druhé, od lednových voleb opravdu nemá Bushova administrativa hmatatelný irácký úspěch, respektive se jí nedaří vytvořit obraz a společenské povědomí o zlepšující se situaci.

Republikáni reptají rovněž. Tuší, že v dalších volbách bude irácká otázka hrát opět velkou roli a do stojaté řeky se vstupuje dvakrát velmi těžko.

Přesto je Rumsfeldův konzistentní postup potěšitelný – odpovědný a nepopulistický. Předčasný odchod od rozdělané práce na základě puntíku v kalendáři by degradoval celou misi. Vyplnit diář teroristům a odpůrcům pokusu o demokracii v Iráku vlastní tužkou by se rovnalo čilému diletantství. 

Rumsfeldův krok je cenný také proto, že odvážná politická rozhodnutí, jejímž výsledkem je pouze absolutní všechno nebo absolutní nic, už skoro nevídáme. Současná převaha republikánů v USA je stále jen předkolem celkového zúčtování iráckého konfliktu. Je sympatické, že se americká vláda navzdory opozičnímu tlaku rozhodla stoprocentně splnit to, co si předsevzala. Změna kurzu cesty už není možná.