To vás takhle jednou probudí Útvar rychlého nasazení a protikorupční policie, prvně vám nasadí pouta a osm hodin prohledávají dům. Jinak je s vámi zacházeno korektně: bez povšimnutí se smíte volně pohybovat a povídat si s ochrankou.

Zdvořile se pozeptáte kolemjdoucích, zda si můžete odskočit na toaletu. Na ní zatoužíte po čerstvém vzduchu, načež vylezete ven okénkem. Malá projížďka by neškodila, s klíčky v kapse přeskočíte branku a vlastním vozem odjíždíte.

Dlouho se nevracíte. Policie se po vás začne shánět, protože potřebuje podpis do protokolu. Nemůže vás v žádné místnosti najít, ani na WC – nějaký idiot tam dokonce nechal otevřené okno. Za dvě hodiny policie vyhlašuje celostátní pátrání, ale zapomene se zmínit, že jste odjel v autě.

Projížďka mezitím pokračuje kdesi v zahraničí. Druhý den o vás čteme v novinách. Jste prý podezřelý z miliardových podvodů a přípravy vraždy. Policie podpis do protokolu stále nemá, zato ve skříni našla 250 milionů švýcarských franků. Údajně byly poslány na expertizu.

Policejní prezident svévolně odchází do důchodu. Důvodem prý není nepovedená „domovní prohlídka.“ Tak co tedy? Jeho náměstek zase uvažuje, že peripetie s chybějícím podpisem „může být vyhodnocena tak, že bylo učiněno vše, a přesto se útěku signatáře nepodařilo zabránit.“

Blesk, střih, mžik, plesk — musíte se vrátit zpátky domů! Zapomněl jste přeci zavřít to okno na toaletě. Co kdyby jím někdo vlezl dovnitř; lidi přece kradou jako drzé straky. U branky stojícího policistu slušně pozdravíte a zametáte poslední stopy, které po vás zůstaly…