Zajímáte se o dění kolem sebe, mrzí vás stav dopravních komunikací, zdravotnictví či školství? Chtěli byste vědět, co konkrétního dělají ve váš prospěch odpovědní lidé placení z veřejných daní a jaké mají názory?

Kontaktuji „svého“ politika, napadne každého. Otázkou je, jakým způsobem. Jeho vlastnoruční podpis na fotografii už vybledl, v místním restauračním zařízení byl naposledy při minulé kampani a ani předvolební guláš už na náměstí nepodává. Víte sice, že se kdesi nachází jeho kancelář, v níž možná někdy přijímá veřejnost, ale nemáte čas a chuť to zjišťovat, natož si domlouvat schůzku přes politikova asistenta. Občanovo úsilí tak skončí dříve, než začalo.

Politik online
My pojďme druhou, mnohem pohodlnější cestou – na web. V ideálním případě si počteme o politikových blahodárných činech, zjistíme jeho názory na politické oponenty, zapojíme se do virtuální diskuse. Pokud přece jen zatoužíme po přímé komunikaci, snadno a rychle zjistíme ony návštěvní hodiny.

V následujícím textu se dozvíte, zda je tato představa reálná. Zaměřili jsme se na zástupce v českém i Evropském Parlamentu. Zjišťovali jsme, do jaké míry a v jaké straně platí úsloví „politika – věc veřejná“ i na Internetu.

Kromě kvantity jsme sledovali také kvalitu. Weby byly podrobeny subjektivnímu hodnocení autora v rovině obsahu, vzhledu a použitelnosti. První kritérium dbalo na bohatost a aktuálnost informací, druhé na jejich grafické zpracování, třetí na praktické využití: orientaci, navigaci, uživatelské funkce a použitelnost webu v minoritních prohlížečích. Stránky politiků jsme bodovali školním systémem 1-5.

Za právoplatné jsme považovali pouze plně zprovozněné oficiální servery, na něž vedl z oficiálních zdrojů (příslušných institucí a webů politických stran) odkaz. Neplnohodnotné stránky umístěné na „freehostingu“ dané instituce jsme do soutěže nepřihlásili.

Poslanci
Jako první se pod Lupou ocitla dolní komora Parlamentu České republiky, Poslanecká sněmovna. Od dvou stovek poslanců jsme zázraky na webu nečekali, tak nízké číslo jsme přesto nepředpokládali.

Z poslaneckého klání vychází vítězně klub Občanské demokratické strany (ODS), následován s odstupem křesťanskými demokraty. Největší Česká strana sociálně demokratická (ČSSD) zklamala na celé čáře. Komunisté pro jistotu ignorují Internet úplně.

Ani orientační hodnocení nepřineslo poslancům rehabilitaci. Výsledky jsou průměrné, v některých případech zajisté platí rovnice žádný web lepší než současný.

Senátoři
Od senátorů jsme očekávali více než od jejich kolegů poslanců. Většinový volební systém do Senátu totiž předpokládá volbu osobností, jejichž kampaně jsou individuální, a stranickost tu hraje spíše druhé housle.

Očekávání se splnilo. Své osobní stránky má mírná většina senátorů, vysokého prvenství tentokrát dosahuje KDU-ČSL (86 procent). Zajímavý je výsledek klubu Otevřené demokracie. Z tohoto uskupení se rekrutují převážně nestraníci či politici za nimiž nestojí bohatá pokladna velké strany. Přesto (nebo právě proto) mají na Internetu hojné zastoupení (69 procent), web pravděpodobně vnímají jako levnou možnost dobré propagace.

S kvantitou senátorských webů se bohužel příliš nezlepšila kvalita. Průměrná čísla jsou dokonce ještě horší než u poslanců. Své kolegy sice senátoři mírně předčí v obsahu, po grafické stránce ale zaostávají, s použitelností webů jsou na tom ještě hůře.

Europoslanci
V červnu minulého roku jsme poprvé měli možnost vyslat své zástupce do volitelné instituce Evropské unie, Evropského parlamentu. Vzhledem k charakteru tehdejších voleb a kampaní, jsme stejně jako u senátorů očekávali v rámci schopností českých politiků pozitivní výsledek. V tabulce tentokrát nejsou zaznamenány názvy poslaneckých klubů (frakcí), ale české strany za které politici kandidovali.

Výsledek naděje nejen splnil, ale ještě předčil. Pouze třetina europoslanců nemá svůj web, a to ještě můžeme v blízké době očekávat jejich spuštění u několika „hříšníků“. Solidního výsledku dosáhla nejsilnější ODS, stoprocentní úspěšnost (se dvěma kandidáty) zaznamenáváme u KDU-ČSL, ČSSD a Nezávislých.

Ručička barometru kvality webů poslanců Evropského parlamentu se ve srovnání s politiky z českého Parlamentu vychýlila ke kladným hodnotám. Dojem i na Internetu sice kazí poslanci KSČM, jinak se čeští politici většinou nemusí za své osobní stránky před evropskými kolegy stydět.

Nejlepší a ti druzí
Čísla prozradí hodně, konkrétní příklady ještě více. Z poslanců vybíráme obsahově kvalitní stránky Petra Bratského, či vzhledově příjemný server Evy Dundáčkové (oba ODS). Z hrstky poslanců ČSSD, která investovala do vlastní prezentace, má nejlepší web Robin Böhnisch. Nedokonalý, ale graficky vyvedený web vlastní Svatopluk Karásek z US-DEU, bohužel je ve své snaze mezi straníky osamocen. Průměrné stránky křesťanského demokrata Jiřího Hanuše nabízí poměrně přesnou představu o serverech jeho kolegů.

Mezi senátory obsahově zaujal Miroslav Škaloud, Jiří Pospíšil zase myslí na přístupnost (oba ODS). Svým webem neurazí ani sociální demokratka Alena Gajdůšková.

Europoslanci by mohli jít svým kolegům příkladem. Za své stránky se nemusí hanbit v ODS Hynek Fajmon ani Miroslav Ouzký, jen škoda že druhému jmenovanému nefunguje ve Firefoxu levá interaktivní mapa Evropy. Z dalších stran disponuje přehlednými stránkami Tomáš Zatloukal (SNK-ED) a Libor Rouček (ČSSD).

Ne všechny weby se samozřejmě povedly. O potřebě marxismu-leninismu v 21. století by mě paní Věra Fllasarová nepřesvědčila ani na své prezentaci, stejně tak poslankyně Eva Nováková s účinností sociálního státu. Ani konzervativně-liberální myšlenky Jiřího Bílého bych před útěkem z jeho webu nestihl vstřebat, podobně jako hodnoty křesťanského demokrata Viléma Holáně.

Shrnutí výsledků
Pouze třetina našich vrcholných politických zastupitelů má své osobní internetové stránky. Prachbídně jsou na tom poslanci (22 % úspěšnosti), senátorů on-line už je mírná většina (51 %). Nejlépe z porovnání vychází poslanci Evropského parlamentu (67 %), kde svůj web vlastní dvě třetiny poslanců.

Kvalitou weby poslanců příliš neoplývají, v porovnání ale dosahují nadprůměru europoslanci. Častým problémem webů je nedostatečná aktuálnost, zastaralost informací a slabší použitelnost, jenž stěžuje především uživatelovu orientaci na webu.

Obecně jsou na Internetu zastoupeni nejvíce pravicoví politici. Vládní ČSSD neuspěla hlavně v konkurenci poslanců, komunisté na webu takřka neexistují. Levicové strany zatím nejeví příliš velký zájem o Internet jako prostor k získávání voličů. Vzhledem k jeho neustálému rozšiřování do všech společenských vrstev by ale neměly Internet podceňovat.

Pomůže Internet demokracii?
Z úst politologů občas slýcháváme o možných nevýhodách zastupitelské demokracie. Na tu největší jsme sami přišli už na začátku tohoto článku. Politiky vidíme pár týdnů před volbami, po nich zasednou v „dalekých“ zastupitelských křeslech. Tak jako běžní voliči, pokud nevyvíjí osobní aktivitu, mohou se svým zastupitelem ztratit kontakt, platí to i obráceně. Politik znající jen stranická jednání a parlamentní kuloáry pak může být úplně odtržen od reality.

Tuto hrozbu odvrátí právě web a Internet. Není třeba zdůrazňovat, jaké komunikační možnosti nabízí. Krom toho, politika se dnes prodává podobně jako prací prášek a web se může stát šikovným marketingovým prostředkem.

Poslední příklady ze zahraničí to potvrzují. Internet a fenomén weblogů hrál roli v loňských prezidentských volbách ve Spojených státech, pozadu nezůstává ani právě vrcholící kampaň v Anglii.

Kdo ví, třeba bude Internet významným médiem už v příštích volbách také v České republice. Zatím panuje na internetové frontě klid, tedy až na pár petic vyzývajících nyní už bývalého premiéra k odstoupení...

Článek byl publikován na serveru Lupa