„Má-li být prvňáček vyučován na příkladech ze života, aby tak nasál současnost a nežil v nereálném světě zastaralých učebnic a odcházel tak ze školy do života zcela nepřipraven, měla by být modernizace slabikářů zatraceně širší, hlubší a důslednější. Copak se oproti minulosti změnila jen role muže a ženy? Copak nemá škola připravovat žáky na cestu životem komplexně?,“ ptá se na úvod Macek a stěžuje si na nedůslednost politiků a odborníků.

A dále přidává své konkrétní obsahové návrhy: „Máma má auto. Táta má kroužek v nose. Sestra točí porno. Bratr prodává extázi. Teta je tetovaná. Strýc nepracuje, stačí mu dávky. Děda je estébák.“ Kapitola druhá: „Máma je lesba. Strýc Ruda a strýc Karel žijí spolu. Teta Ema je na zajíce.“ A třetí stránka: „Míša má vilu, jeho tatínek je bankéř. Míša má také vilu, její maminka má bordel. Broňa nemá nic, její tatínek je učitel.“ A tak dále...

Gratuluji panu Miroslavu Mackovi k vydařenému textu, s jehož podstatou souhlasím.