Je až pozoruhodné, jak tato skutečnost věrně charakterizuje premiéra Grosse, slavíkové star i nás, jakožto voliče. Spojení bezcharakterního Grosse, bezduchých popstar a postkomunistického publika jistě bude fungovat. Na hluboký charakter a ideje už místo nezbývá, důležitá je vnější slupka s vyretušovanou tváří. Je jedno, že nemáme žádný politický program, žádné ideje, zpíváme komunistickým pohlavárům, po revoluci Občanskému fóru, ODS a ČSSD. Gross i Slavící ví, co si české obecenstvo žádá.

Přesně to vystihl Martin Komárek v [MF Dnes], když srovnává podporu českých umělců Grossovi a amerických Kerrymu. Jaký rozdíl!

Ze ztráty, ba dokonce absence paměti, Grosse obviňuje v [Lidových novinách] Tomáš Baldýnský. Zbytečně. Rozhoduje totiž publikum. To české oslavuje své normalizační hvězdy i 15 let po revoluci a bude oslavovat i „svého“ mladého Grosse.

Slovy prezidenta Klause bych řekl, že Stanislav Gross je prázdný a falešný, spolu se svou megabombastickou kampaní. Ale co (kdo) dnes v české politice ještě není? A máme opravdu politiku a vládu takovou, jakou si zasloužíme?