O kvótách nařizujících určitý počet žen na kandidátkách jsem už psal v listopadu v reakci na návrh ministerstva vnitra. Můj pohled se za dva měsíce pochopitelně nezměnil, zrovna tak se nezměnilo liché vnímání socialistů.

Nepřirozené zvýhodňování jedné skupiny na úkor druhé mají levicoví politici v popisu práce, termín rovnost příležitostí (a la Špidla) zní z jejich úst opravdu směšně.

Je tak těžké pochopit, že ženy potřebují podporu „zdola“, a ne „shora“? Je tak těžké pochopit, že pokud budeme pěstovat opravdovou rovnost v příležitostech (= demokratickou soutěž), rozhodovat se bude podle schopností a ve výsledku se nám to pozitivně vrátí? Proč má rozhodovat to, že vážím 60 kilo, měřím 170 cm, případně to, že jsem žena?

Bohužel takto překrouceně možná začíná uvažovat většina české společnosti. Podle nejnovějších průzkumů kvóty „podporující“ ženy schvaluje 52 procent občanů.

Kam se to řítíme? Začíná to maličkostí, končí to tím, že svou práci nebudete moci dělat, protože máte deset prstů na rukou i na nohou, nejste černošská lesbička a vaši rodiče nadprůměrně vydělávali. Na to jsou prosím kvóty!