V krátkém vánočním přání nám Lidové noviny přejí: „Redakce Lidových novin a internetového magazínu Lidovky Vám přejí krásné vánoční svátky plné dobrých zpráv.“

Redaktoři LN asi dobře vědí, že přát svým čtenářům dobré zprávy po celý rok by bylo neupřímné a nereálné, stačí přes rok sledovat titulní stranu a spočítat podíl pozitivních a negativních zpráv. A tak LN spoléhají alespoň na Vánoce, na čas klidu a míru.

Ale ouha. Hnedle vedle nadpisu „Hezké Vánoce!“ čteme že v Praze zemřelo 10 lidí, o obětech v Iráku, či se nás v anketě optimisticky ptají, zda nahradí Santa Claus Ježíška...

Tak i o Vánocích nemohly Lidovky naplnit své poselství a musely psát negativní zprávy. Musely? Kde se nachází zpravodajská povinnost, kde odraz společnosti a kde už marketing? Nežijeme v jednoduché době, vražda stíhá vraždu, tragédie tragédii, víme o nich během minuty. Je jich plné zpravodajství.

Víme dobře, že negativní a šokující zprávy se prodávají nejlépe. Dáváme tedy prostor i těm pozitivním, méně přitažlivým, nebo je (schválně) potlačujeme?

Marně hledám hranici, marně rozděluji pomyslný koláč se sto procenty, marně přemýšlím, zda je chyba na straně médií, nebo už jsme takoví, doba je taková. Přišel jsem na to, že se s tím setkávám i u sebe – mám problém psát pozitivně, o pozitivních věcech, či pozitivně myslet. Je to proto, že o pozitivních věcech nemá cenu psát, nevidím je, nebo si myslím, že je nikdo nebude číst? Jsem obětí negativních zpráv, příkladem negativistického vidění a myšlení?

Troufám si tvrdit, že nejinak tomu bude u mých spoluobčanů. Když politik, tak nic nedělající a nekřesťansky vydělávající, když podnikatel, tak zloděj, když úspěšný sportovec, tak hloupý flákač... Setkávám se s tím denně. Jsme obětí negativních zpráv, příkladem negativistického vidění a myšlení?

Vážím si těch, kteří uvedou v činnost projekt jako je třeba Pozitivní-noviny.cz. Sám bych nevěděl, co do něj psát a jsem z toho docela smutný....