Člověk nemusí být odborníkem aby zjistil, že kritika českého mládí není pouhým módním trendem. Zvlášť, když pomalu končící rok 2004 lemovaly hrůzné události od vraždy učitele žákem, zamordování chlapce nejlepším kamarádem, nebo vražda spolužačky spojená se znásilněním.

Je třeba bít na poplach. Zde nejde o prázdné moralizování, nýbrž o budoucnost českého národa a jeho kultury.

Z mých poznatků a postřehů vyplývá, že doplácíme na krizi rodiny a zoufalý stav českého školství. To je smrtící kombinace – jedna instituce může dočasně suplovat druhou, ale třetí alternativa už neexistuje.