V pondělí se za účasti asi tří desítek fanoušků rozloučil Karel Hoffmann před bránou pankrácké věznice se svobodou. Byl pravomocně odsouzen na čtyři roky za to, že v noci z 20. na 21. srpna roku 1968 nařídil vypnutí rozhlasu, aby zamezil šíření stanoviska UV KSČ, které sovětskou okupaci odsoudilo.

O jeho zločinu není pochyb. Názory, že vlastně nic neudělal, že „porušil telekomunikační zákon“ (Klaus), či že Hoffmann je jen malá ryba, jsou scestné. Hoffmann jednoznačně spolupracoval se sovětskými okupanty a svým činem jim pomáhal jejich intervenci politicky legitimizovat. Přímo ohrozil československý stát, nepřímo je vinen za smrt mnoha lidí a za jedenadvacet let tuhé normalizace.
Co se týče těch větších ryb (např. Indra a další…), většina jich je po smrti, či nemají české občanství. To však nic nemění na tom, že s komunistickou hrůzovládou jsme se zkrátka politicky, soudně i společensky nevyrovnali.

Existuje pro prezidenta Klause, kromě Hoffmannových nemocí, k udělení milosti nějaký racionální důvod? Nebyla by udělená milost Hoffmannovi plivancem do tváře všem politickým vězňům a pozůstalým obětí komunistického režimu?
Samotný Hoffmann o prezidentovu milost nestojí, naopak nestydatě volá po spravedlnosti. Pokud bychom Hoffmannovi umožnili návrat do tehdejší doby a nastolili staré pořádky tak jak si to jistě přeje, spravedlností by se rozuměl trest smrti bez řádného soudu a bez obhajoby.

Pondělek byl pro Českou republiku ostudným dnem, symbolem toho, co tu kvete celých patnáct let po (příliš) sametové revoluci.
Komunistický zločinec nastupuje do vězení, před tím však uspořádá konferenci v budově KSČM a užívá si její plné podpory, následuje oslavný průvod Prahou a zpěv Internacionály. To je obrázek z Prahy, 9. srpna 2004.

Dovedete si představit, že by v Německu byl odsouzen člověk za utváření nacistického režimu, uspořádal tiskovku v budově nacistické strany a před věznicí byl oslavován stoupenci neonacismu?

Pokud Hoffmannův zdravotní stav dovolí, brány pankrácké věznice by měly zůstat za Hoffmanem zavřené, aby si odpykal alespoň symbolické oné čtyři roky.
Slabá náplast, protože ztracených čtyřicet let života tohoto státu nám již nikdo nevrátí. Ale stále lepší, než žádná.
Vezme toto v potaz prezident Václav Klaus, anebo bude pokračovat jeho přívětivý vztah ke komunistům?