V českém prostředí pojmy jako svoboda, slušnost, vlastnictví, zákon a rovnost před ním, jsou v demokratických státech obecně uznávanými hodnotami. U nás se 15 let po revoluci stále líhnou z vajec.

Když se v rámci hudebního festivalu CzechTech sjely tisícové davy na "jakousi louku" bavit, soukromému zemědělci, kterému "louka" patří, zbyly jen ruce pro pláč a oprávněná soudní žaloba. Stát nebyl schopen/ochoten ochránit jeho soukromý majetek před okupací "subkultury, která nechce nic jiného, než trochu svobody na louce". Nic proti svobodné alternativní zábavě mladých lidí — pokud však respektují zákony, svobodu a vlastnictví jiných.

Věta svoboda jednotlivce končí tam, kde začíná svoboda druhého, není obyčejný bonmot, jak se domnívá v dnešních LN Tomáš Baldýnský, je to výrok ze starověkého Řecka (přisuzovaný Platónovi) a pohrdat jím, to by znamenalo pohrdat vším, co nám demokracie nabízí, a co naopak požaduje od nás, a to ve jménu zmíněných hodnot.

V úterý se příslušné orgány konečně rozhodly zakročit proti nelegální akci (s několikadenním nevratným zpožděním), úřady a vláda slibíly, že ztíží podmínky pro fungování Kasin, aby potlačili zločineckou činnost mafiánského podsvětí, a mně se tak chce trpce tleskat...

Copak musíme čekat na to, až najatý vrah hodí v Praze na mafiána granát, kterým zraní dvě desítky lidí? Musíme čekat na to, až do Česka přijedou tisíce lidí plundrovat pozemky a lesy? Musíme na to čekat, když se celá česká veřejnost po nějakém průšvihu dozví, že v zahraničí by to nebylo možné (nebo tak pravděpodobné), protože tam fungují na míru šité zákony? Zákony, které mj. podporují svoboné soukromé vlastnictví a potírají "legální" fungování podsvětí (Kasin).

Vypadá to, že přeskočit dětský věk tato země nedokáže, ačkoli má na západě od našich hranic mnoho vhodných příkladů k následování. Pravděpodobně si budeme muset dále procházet všemi nepříjemnostmi a na jejich základě teprve uzpůsobovat zákony a myšlení.
Jsem přesvědčen, že cesta tímto způsobem bude ještě velmi dlouhá a hodně trnitá.