Kdo je příznivcem Václava Klause, tomu se projev musel líbit. Kdo není, zavrhne každý prezidentův výtvor.

Novoroční projev v sobě vždy nese prvek analýzy uplynulého roku, otírá se o skutky povedené i nepovedené. Obsahuje tedy mnoho témat a otázek, z nichž ty kontroverzní přehluší samou podstatu projevu. Ten letošní příliš konfliktní není, mnozí však základní teze a objektivní poznatky přes rudé oči vidět nemusí...

V první části projevu prezident Klaus říká že „se nás rodí než umírá, což některé z nás trápí, ale neměli bychom z toho znervóznět a neměli bychom svolit k tomu, aby se v tom stát pokoušel něco krátkozrace líbivého dělat.“

O několik řádek dál pokračuje: „Nechť jsou předmětem našeho snažení obyčejné, lidské, konzervativní, trochu tradicionalistické, a proto neideologické cíle. Zdůrazněme úctu k rodině, dětem a stáří. (...) Stát není ani správcem, ani majitelem lidských životů. Jejich správci a majiteli jsme my sami.“

Zdůrazňuje rovněž občanství, (ne)aktivitu i volební neúčast: „Pěstujme i všechny další formy lidského a občanského spolčování, protože jsou nepostradatelnou součástí systému založeného na regulérní soutěži politických stran.“