Preferenční výzkumy agentur varují, že bahno ve kterém se socialisté ocitli po prohraných volbách je ještě hlubší, než se zdálo. Strana se navíc paradoxně nesnaží zachránit poslední zbytky voličské přízně, nýbrž klesá vlastním přičiněním stále hlouběji. Důkazem iracionální prezentace jsou veřejné výjevy nespokojenosti šéfa poslaneckého klubu Ibla, jež demonstrují nejednotnost a nekoncepčnost Grossovy strany.

V březnu čeká sociální demokraty sjezd. Na post předsedy bude kandidovat kromě Grosse Zdeněk Škromach, absence osobností ani jiné alternativy nenabízí. Již nyní si oba připravují půdu a představují své vize. Gross se podle Hospodářských novin chce obrátit zády k některým pilířům levicového myšlení a posunout se ke středu, Škromach trvá na silném sociálním státu a levicové politice.

ČSSD se v létě po prohraných eurovolbách zbavila Vladimíra Špidly, ale už neudělala další kroky. Jako by si myslela, že s chodícím billboardem Grossem půjde vše samo. Nestalo se tak, a strana se nachází v daleko větších nesnázích, než před půl rokem.

Co se nepovedlo v létě, musí se udělat nyní — je nejvyšší čas na bouchnutí pěstí do stolu a velkou bouři. Gross svou šanci dostal, ale nevyužil ji. Že by se to povedlo Škromachovi, se také nejeví jako reálné. Najde se ještě někdo další?

Potřeba rozumného programu a charismatického vůdce je akutní. Oboje ČSSD zatím chybí. Při současném vývoji nemusí na březnovém sjezdu ČSSD vůbec jít o parlamentní volby v roce 2006, ale o existenci strany samotné a o budoucnost politického levicového spektra, na kterém hrála kdysi ČSSD prim.