„Ať uděláte, co chcete, nezavděčíte se, protože jako senátoři jsme vinni již tím, že vůbec jsme. Jde vlastně o něco na způsob dědičné viny, jíž se zkrátka nezbavíme. Nejsme nuceni obhajovat svou píli či lenost, bystrost či hloupost, ale své bytí. A to je dosti obtížné,“ stěžuje si Pithart.

Jak píšou HN, „Cestu přesto (Pithart) vidí ve zvýšené aktivitě senátorů při vysvětlování smyslu horní komory, přesvědčování lidí s vlivem na smýšlení jejich okolí. Roli ústavních orgánů by mohl přiblížit i srozumitelný televizní či rozhlasový pořad, který by podle Pitharta přispěl k obecnému povědomí více než omílání mantry o zbytečnosti Senátu, jejímž dokladem má být nízká volební účast.“

Tak tedy, letošní účast v senátních volbách – 1. kolo: 29 % (spolu s krajskými), 2. kolo: 18 %.

Vskutku zoufalé výsledky. Hlavní zodpovědnost za ně ale nemá jakási dědičná nepopularita Senátorů, nýbrž pan předseda Pithart sám. V předsednickém křesle seděl šest let a pro popularitu Senátu toho ze své pozice respektované politické persony udělal prachbídně málo.