Zajímavé na tomto pořadu je, že menší strany potažmo jejich kandidáti dostávají takový prostor, o jakém by si normálně mohli nechat jen zdát. Pokud s nimi sedí u stolu politik ze známé parlamentní strany, v tu chvíli je "jedním z pěti". Je to tedy významná možnost, jak voliči mohou slyšet názory i "bezejmenných" stran, které obvykle nemají dostatek finančních prostředků a možností na výraznější kampaň a sebeprosazení. Ani předvolební šoty na ČT a ČRo na tom moc nemění.

Jak s možností zviditelnění na obrazovce dosud převážně neznámí kandidáti nakládají? Inu, různě — není pro ně jistě jednoduché během 45 minut výrazně zaujmout a stát se "hvězdou" debaty. Na kandidátech stran je vidět, že jsou to jistě vzdělaní lidé s určitým rozhledem, nicméně doplácejí na to, co je charakteristické pro většinu menších stran. Chybějící mediální vliv nebo finanční možnosti jsou sice kompenzovány velkým individuálním úsilím a seběobětováním členů, vcelku však výsledek nemůže být dokonalý...

Snadnou alternativou, jak publikovat svůj program a stanoviska se pro strany stal internet. Zatím to ale vypadá, že pro menší strany je spíšem strašákem. A tak dochází k situacím, kdy se moderátorka například zeptá "Jak to, že Váš programna int. je do písmene shodný jako program Viktora Koženého?", nebo "Na Vašich stránkách píšete, že....ale ono je to jinak, to není v pravomoci Evropskěho parlamentu..."

Malé strany to mají těžké a i ony svou budoucnost možná vidí spíše při volbách do národního parlamentu v roce 2006. Ale i mnozí kandidáti velkých stran nejsou vždy úplně přesvědčiví.

Tím se dostáváme k tomu, že na mnohých kandidátech, a teď nemluvím jen o malých stranách, je vidět, že vlastně ani vůbec netuší, kam kandidují. A co je ještě horší, často to netušíme ani my, voliči. Je pochopitelné, že kampaň je vedena v duchu národních zájmů, tedy toho, "co to přinese vám, českým voličům".

Přesto musím podotknout, že to spíše vypadá, jako by probíhaly volby do našeho parlamentu. Jako by si ani kandidáti a jejich voliči vůbec neuvědomovali (nebo to nechtějí v předvolební kampani přiznat), že v EP nejde ani tak o národnost, ale o politickou příslušnost, na jejímž základě jsou zvolení poslanci zařazeni do jednotlivých frakcí. A ty nehájí zájmy konkrétního státu, nýbrž celé EU, v níž Česká republika představuje jednu pětadvacetinu.

Zatím od kandidátů moc neslyšíme, jaký je jejich pohled na Evropu nebo kam by měla směřovat.. Pokud se například v Nedělní partii utkal Jan Zahradil (ODS) s Liborem Roučkem (ČSSD), diskuse často spadávala v souvislosti s EP do kategorie irelevantních témat.

Voliči tak možná ani netuší, že kritéria jejich volby by měla být trochu jiná, než při volbách do národního parlamentu.