"Do konce června si musí obyvatelé Mongolska vymyslet příjmení. Celé generace přitom žily jen s jedním jménem," čtu v novinách, které jsou dle svého jména obecně považované za jedny z nejserióznějších. "Někteří z nich volí taková příjmení jako Sedm opilců, která jsou narážkou na historii mongolského národa."

"Hmm, taky bych si potřeboval občas změnit jméno," podotýká kamarád. Stěžuje si, že si jeho osobu lidé dávají do souvislostí, které nejsou vždy úplně přesné, a stává se tak obětí předsudků, které mají kořeny v "dávné minulosti". Je už prý "jiný člověk".

Diagnóza zní: Jméno

Zatímco centimetry, kilogramy a vědomosti nám pomalu přibývají, učíme se chodit, poté běhat a snad i samostatně myslet, vyvíjíme se všelijak aniž o tom tušíme, občanské jméno nám je vždy v patách. Jako stín nás provází všemi okamžiky a nechce nás opustit, přestože my jsme často těmi posledními, kdo naše jméno vítá. Někdy se ze stínu v patách převtělí přímo do našeho dvojníka, díky němuž zjistíme, že na schůzku přicházíme zbytečně, protože jméno již tu bylo a vyřešilo vše za nás.

Jako přízrak se chová zvláště jméno špatné (nomen malum), jenž parazituje na svém majiteli až do té doby, než ho úplně zničí.

Jméno dobré (nomen bonum) svému nositeli většinou spíše prospívá, může však způsobit zákeřnou slepotu, díky níž se dobré jméno překuklí rychlostí deseti pomluv za hodinu na jméno špatné.

Nezřídka se také stává, že se člověk stane otrokem vlastního jména: místo toho, aby jméno sloužilo majiteli, samo se stane otrokářem. Nositel je pak nucen do úmoru robotovat, aby paradoxně své "dobré" jméno neztratil.

Léčba problémů způsobených špatným chováním jména je velmi komplikovaná a zdlouhavá. Efektivním řešením není ani přejmenování, jelikož život ještě stále neprobíhá jako ten internetový. Doporučuji tedy hlavně prevenci a nepodceňovat pravidelné sebekontroly. Mějte na paměti, že velkým nepřítelem člověka je právě jeho vlastní jméno. Zaškatulkovává ho do šuplíku, ještě než se vůbec objeví a stačí otevřít pusu.

Měli bychom se tedy snažit o to, aby za nás mluvilo hlavně naše JÁ a ve vztahu k ostatním bychom neměli dát na všeobecné soudy.

Rozhodně nebezpečí, které v sobě jméno, skrývá nepodceňujte. Pakliže si myslíte, že způsob, jakým se vaše jméno bude primárně chovat ovlivníte právě a jen vy, mýlíte se. Nezapomeňte, že příjmení dědíme po našich předcích a ženy dokonce po svých manželích. A nyní už nám nepomůže ani ten azyl v Mongolsku.

Článek napsán pro magazín xpress.cz