Jak čas rychle plyne, není od věci, bez toho abychom jako mávnutím proutku zapomněli na všechna pozitiva internetu, podívat se na toto tzv. médium poněkud komplexněji. Přeci jen některé z nás už možná mohlo opustit ono počáteční bezmezné nadšení "jak snadné je být". Hovořilo se často o médiu, v němž jediném je prý budoucnost, protože na papír pomalu začne usedat prach. O médiu, díky jehož rychlosti a úspornosti prý nebudou mít ostatní média šanci.

Přibývající roky a zkušenosti ukazují, že některé předpovědi v porovnání s realitou trochu pokulhávají, a naopak jsme svědky toho, že internet se stává nenápadně tím, čeho se někteří skeptici (tj. "konzervativci co tomu nemůžou rozumět") obávali.

Médium?

Především přesvědčení, že internet je nejrychlejší a nejefektivnější médium ze všech, se otřáslo v základech. Jsme sice svědky toho, že velké seriózní deníky v Británii a USA ztrácejí čtenáře a potýkají se s finančními problémy, což někteří přičítají (možná neprávem) internetu, ale když si vzpomeneme na události z 11. září, tak zjistíme, že internet svůj zápas prohrál jednoznačně s televizí. Můžete namítnout, že to bylo již před třemi lety, a to je v éře high-tech zatraceně dlouhá doba, tudíž by dnes internet byl možná připravenější. Možná, ale kromě toho, že by snad nabízel vizuální přenos on-line, mě nenapadá jak. A to už jsme opět u té televize.

Pokud budeme internet dále zkoumat jako informační médium, dojdeme k tomu, že ani v jiných směrech nepřesvědčí. Když ho budeme charakterizovat jako nekonečnou knihovnu chrlící informace, zjistíme, že v převážné většině získáme informace pramalé hodnoty. Chce-li tedy někdo najít opravdu hodnotné, věrohodné a použitelné zdroje, nezbývá mu, než vyrazit do klasické knihovny. A kdyby náhodou našel opravdu použitelný, informační web, dostane se mu nepřímé odpovědi, že internet přece nemůže být věrohodným zdrojem. Obejde se to tím, že se internetový zdroj raději zamlčí, či se v tiskovinách objeví již pověstné heslo "Zdroj: Internet". Proč? Protože internet je jedno velké smetiště, kam si může kdokoli cokoli vyhodit. Nic proti svobodě slova, naopak, ale hodnota informací tím evidentně trpí.
Kdybychom chtěli poměřovat prestižnost médií, zeptejte se lidí studujících novinařinu, kde touží publikovat a zda je vůbec napadlo, že by si psaním mohli vydělávat na internetu.

Svět sám o sobě, svět sám pro sebe

Čím to je, že internet jako médium zklamal, anebo lépe řečeno, zatím nenaplňuje předpoklady?
Domnívám se, že internet médiem vlastně vůbec není a možná ani nebude. Je to svět sám o sobě, svět sám pro sebe. Svět, který probíhá paralelně s tím reálným a vzájemně se s ním začíná proplétat, a to takovým způsobem, že může hrozit, že zanedlouho přestaneme vnímat, který je ten původní.

Jiných, poněkud trpkých rozměrů dnes dostává rčení: Ten, kdo není na internetu, jako by nebyl. Z tohoto doporučení, které se již pěknou řádku let dává lidem a firmám nemajícím své webové prezentace, se vytratila původní mírná nadsázka a dnes platí doslova.

Z pohledu běžného člověka to vypadá tak, že zatímco v reálném světě je (ze svého pohledu) "bezvýznamným" človíčkem, na internetu může mít dalších pět identit, čili pět životů. Nemá co ztratit, pocit odpovědnosti žádný, frustrace z reálného života a lidí velká. Nelze se tedy potom vůbec divit, když internetový svět přijme za svůj. Když se náhodou zdiskredituje, prokáže svou reálnou neschopnost komunikace, jednoduše si založí novou identitu.

Právě ona anonymita, tolikrát vzývaná jako velká výhoda internetu, se stává břemenem, které brání internetu v rozvoji směrem k serióznímu médiu, a tak si hledá cestičku jinudy: vytváří si nový paralelní svět plný "divných" bezejmenných lidí. Tento vývoj by měl nejvíce mrzet ty, kdo se snaží internet využívat i jinak, než jako povrchní chatovou zábavu, případně ty, kteří na internetu publikují své názory nebo dokonce provozují e-magazín. Stačí si otevřít diskusní fóra nějakého většího zpravodajského serveru (iDnes) a získáme pocit, že přítomní diskutující jsou psychicky nemocní lidé, jenž si léčí na druhých své komplexy. Jejich vzájemná komunikace nezřídka nese prvky patologické komunikace.

Aktivní uživatele, kteří si v síti ponechali svou identitu a občanské jméno, snad ani nenajdeme. Proto je tak těžké jmenovat známé osobnosti, které mají co dočinění s internetem a jeho utvářením. Z našeho prostředí mě napadá pouze novinář a spisovatel Ondřej Neff, z novinářské branže ještě Milan Šmíd a s velkým přemáháním Miloš Čermák.

Každý dobrý vynález, a internet jím bezesporu je, se nějakou formou vždy obrátí proti člověku. Jak to dopadne s internetem? Zůstane internet "nevinnou" knihovnou plnou nehodnotných informací a slabým odvarem zpravodajského informačního média?

Jistě se bude nadále vyvíjet. Ale kterým směrem? Určitou šancí a pozitivním prvkem je například vznik weblogů, jako nové formy publicistiky. Další vývoj, ať už bude jakýkoliv, uvidíme během následujících let.

Článek napsán pro magazín retarder.cz, původní verze je zde.