Jeho oponenti, Vojtěch Filip a především Miloslav Ransdorf v boji o stranické křeslo neuspěli. Hlavně pro Ransdorfa, představitele reformního křídla komunistů, se sjezd proměnil ve velký neúspěch. V prvním kole získal pouze 25 hlasů z 345, tedy pětkrát méně než Grebeníček. Grebeníčkův triumf tak mírně ohrožoval pouze Filip, který dostal v prvním kole jen o dvacet hlasů méně, než jeho oponent, ve druhém se však rozdíl ještě zvýšil ve prospěch staronového předsedy.

Reformní snahy komunistů tak zůstaly potlačeny, s Grebeníčkem zvítězilo konzervativní křídlo a zdá se, že ještě výrazně posílilo. Zatímco před budějovickým sjezdem figurovali ve vedení strany Miloslav Ransdorf, Zuzka Rujbrová a Jiří Dolejš, tedy lidé, kteří byli často slyšet a plně podporovali i vstup Česka do Evropské unie, nyní ve vedení zůstal z reformátorů pouze Jiří Dolejš. Dalšími místopředsedy byli jmenováni Vojtěch Filip, Karel Klimš, František Toman a Václav Exner.

Co nastalá situace znamená?

Miroslav Grebeníček je dál u komunistů číslo jedna. Jeden z největších současných soudruhů se spolu se svými souputníky stále přísně drží marxismu-leninismu a v každém případě se odmítá zříci „bohaté“ totalitní minulosti komunistické strany. Tudíž těžko můžeme očekávat, že by se nyní přístup komunistů změnil k lepšímu.

Pro demokraty a ostatní politické strany však volba paradoxně dopadla svým způsobem dobře. Komunisté sice zůstávají stejným „zlem“, ale bude pravděpodobně pokračovat jejich politická izolace, tedy přesně to, co nyní předpovídá poražený Ransdorf.
KSČM je sice v současnosti dle preferencí druhou nejsilnější politickou stranou, ale na spolupráci či vládní koalici si musí nechat zajít chuť. Osud této země tak mohou ovlivňovat nadále spíše nepřímo, „vydíráním“ ostatních stran — některé zákony poslanci bez podpory komunistů neodhlasují. Za příklad si můžeme vzít také i loňské zvolení prezidenta Klause.

Strana, která není schopna vytvářet koalice se stranami jinými, nebude stranou plnohodnotnou, přestože pro ni hodí lístek do urny každý pátý volič. Grebeníček si to také začíná uvědomovat:
„Musíme hledat v parlamentu ty, kteří by s námi mohli dát do dohromady novou levicovou vládu.“
To bude však pro ně velice složité – neochota jednat s komunisty je často spojována především s Grebeníčkovou osobou. A ČSSD, která má ke komunistům nejblíž, brání ve spolčení s komunisty interní stanovy.

Dalším důkazem izolace českých komunistů je to, že odmítli vstup do nově vznikající Evropské levice, která sdružuje moderní levicové (komunistické) evropské strany. Překážky jsou údajně dvě: vysoký členský příspěvek za každého člena, který si naši přestárlí komunisté nemohou dovolit a to, že KSČM nadále neodmítá svou minulost.

Pro odpůrce KSČM je tak zvolení Grebeníčka celkem dobrou zprávou. Ransdorf, současný kandidát do Evropského parlamentu, přeci jen představuje většího liberála a jakýsi „komunismus s lidskou tváří“. A jak prohlásil Ondřej Neff: „Jen ať zůstanou rudí. Alespoň víme, s kým máme tu čest!“

Článek napsán pro magazín retarder.cz, původní verze je zde.