Ačkoli Kotel běžně nesleduji, od včerejšího dílu jsem si sliboval one-man-show Jiřího Karase, poslance za KDU-ČSL. Za poměrně krátkou dobu existence Dia(b)logu se jeho jméno objevuje v příspěvcích už potřetí. Důvodem jsou jeho názory na homosexualitu, interrupce, eutanazii, nebo antikoncepci. V poslední době bývá dosti slyšet a stává se poměrně známým, i když kontroverzním politikem.

Nechme stranou zajímavou diskusi o Kotli v Lidových novinách a pojďme se věnovat včerejšímu vystoupení pana Karase.

Hlavním tématem pořadu se staly spíše interrupce, na ostatní témata se přítomní diváci moc neptali (zda to byla určitá obava mluvit např. o homosexualitě je ve hvězdách).

Úvodem nám Jiří Karas oznámil, že žijeme ve třetím tisíciletí a v 21. století. Z jeho dalších projevů, které často připomínaly spíše výlevy nepříčetného křesťanského fundamentalisty, jsem nabýval pocit, že jsme o pár století nazpět.

Pokud jde o interrupce, čili potraty, pan Karas nepřipouštěl takřka žádnou diskusi a striktně je odmítá s tím, že je to vražda člověka. Po celý pořad se bránil vědeckým označením jako jsou „plod“ nebo „embryo“ a trval na tom, že to nesmíme rozlišovat. Na připomínky, že by to měla být věc matky, jejíž plod může být poškozen, nebo ona sama se nachází těžké životní situaci, reagoval výzvou, abychom „hledali příčiny“. Na problém, kdy vlastně počaté dítě nabývá svých práv, se asi s panem poslancem neshodnu, ale je to velmi ošemetná otázka. Zvlášť tehdy, když pan poslanec nebere v potaz vědu biologii, ale řídí se pouze svým náboženským přesvědčením, nebo spíše instinktem.

Karas se chvályhodně snažil u publika vydobýt sympatie, když je oslovoval „přátelé“, ale zároveň pokládal řečnické (demagogické) otázky typu „Lituje některá z vás přítomných matek, že se jí narodilo dítě?“ (na toto reaguje weblog Kotviště Ancoram).

Moje domněnka, že nám bude v této diskusi dávat za příklad katolické Polsko, se zanedlouho vyplnila. Jak známo, v Polsku se skoro 95 % občanů považuje za katolíky, vliv katolické církve, která potrat považuje za hřích, je tu ohromný. Pan Karas si liboval, že počet potratů, které tu jsou za určitých podmínek povoleny, se snižuje a je relativně malý. Fakta, že řada potratů se v Polsku provádí nelegálně a existuje tu dokonce i tzv. potratová turistika, považuje za pouhé domněnky.

Jaká jsou tedy polská fakta („domněnky?“)

Pokud by tedy pan Karas chtěl z České republiky ohledně interrupcí druhé Polsko, pak se tedy musíme do Polska podívat — v roce 1999 se tu oficiálně uskutečnilo 151 potratů, v roce 2001 již jen 124. Chvályhodné. Anebo ne?

Jak je to tedy ve skutečnosti? Podle názorů naprosté většiny zainteresovaných polských i zahraničních odborníků je tento oficiální údaj falešný. V Polsku žije více než 10 milionů žen v plodném věku, přitom používání antikoncepce není v Polsku moc rozšířené. Oficiální polský údaj, z něhož jistě i pan Karas včera vycházel, navíc zahrnuje pouze interrupce prováděné ve státních nemocnicích, zákroky v soukromých ordinací registrovány nejsou. „Federace žen a plánování rodiny odhaduje, že ve skutečnosti se v Polsku vykonává 80 000 – 200 000 interrupcí ročně“ (Literární noviny, 23.2.2004).

Někteří demografové dokonce zastávají názor, že poměr mezi počtem narozených dětí a počtem interrupcí je 2:1 (!). Zákon v Polsku rozhodně neomezil provádění interrupcí. Ty se provádějí nadále, ale pouze na jiném místě a za více pěněz. Pokud je pan poslanec Karas autorem vládního anti-potratového zákona a bere si za příklad Polsko, tak klobouk dolů…

Přestože si Jiří Karas stačil správně povšimnout že žije v 21. století, jeho názory to zdaleka nepoznamenalo. Jednoho dne ho možná bude čekat nepříjemné vystřízlivění.

Co se týká samotného pořadu Kotel, myslím si, že veškerá diskuse o tomto pořadu je naprosto zbytečná. Nač mluvit vážně o pořadu, který se nevymyká z koncepce vysílání TV Nova, čili spadá do jednoho pytle s estrádami, rádoby publicistikou a bulvárními rychlokvaškami.

Závěr neobstarají odpovědi, ale otázky:

Proč pořad Kotel někteří stále považují za seriózní diskusní pořad o politice?

Kdy si pan poslanec Karas uvědomí, že nejdůležitější je především to, po čem lidé touží a co si přejí? Nač jim právo svobody upírat nesmyslným zákonem, který jejich potřeby k „lepšímu“ nezmění? Proč raději více nemyslí na to, aby rodiny s dětmi byly plnohodnotnou součástí společnosti po ekonomické stránce? Proč soustředí svou energii tam, kde vládnou více jeho náboženská přesvědčení, než aktuální společenské potřeby?