Na následujících řádcích bych chtěl nastínit několik kladných vlastností a důsledků, které každá válka má. V žádném případě zde nechci války obhajovat. Před člověkem, který ve válce ztratil přítele či dokonce celou rodinu, by to ani nešlo. Následující text ji ale ani neodmítá.Nečerpám ze svých zkušeností, žádnou válku jsem na vlastní kůži (naštěstí) nezažil. Vše je tedy jen úvaha a moje teorie. Nikoli však teorie cynika.

Úvodem bych ještě předeslal, že k napsání této úvahy mě neinspiroval žádný válečný konflikt (historický nebo aktuální), nemyslím tedy žádnou válku konkrétní, ale pohybuji se v obecné rovině. A to také proto, že každá válka je přirozeně jiná. Ve „hře“ jsou jiné armády, jiné státy či národy, cílem a úsilím zúčastněných může být mnoho různých věcí.

Boj za svobodu

Hlavně dříve (hojné příklady bychom samozřejmě našli i v minulém století) byla hlavním cílem válek kořist v podobě území. Silnější vojsko (národ) napadlo slabší – často pod nějakou „oficiální“ záminkou – a snažilo se dobýt jeho území. Zde na první pohled žádné klady války nenacházíme, přesto můžou existovat (viz dále).

Co když je ale situace opačná? Tedy relativně slabší vyvolá konflikt s relativně silnějším? Pak je nejčastějším cílem svoboda slabší strany. Můžeme zde hovořit o jakési vzpouře proti silnějšímu, boji za vymanění ze sevření silnější strany. Příklady válečných bojů „hodných“ národů, které byly utlačovány „zlými“, bychom také našli v historii nepřeberné množství. Zde je však možno na rozdíl od výše popsaného příkladu tento válečný konflikt ospravedlnit morálně. Vždyť smrt v boji za svobodu své země byla považována za největší čest. A nezřídka se i povedlo slabší straně vyhrát a svobody dosáhnout. Anebo byla od krutovlády silnějšího osvobozena (i „osvobozena“) jiným národem. Pro příklady ani nemusíme chodit v historii příliš daleko…

Ekonomická stránka

Špatná ekonomická situace zúčastněných válečného konfliktu a vůbec stav zemí kde konflikt probíhal, bývá vedle počtu obětí nejčernějšími body důsledků válek. Trochu paradoxně tak může vypadat věta, že válka může ekonomice země pomoci. A to jak v předválečný stav, tak poválečný.

- předválečný stav

Představte si situaci, kdy politická situace mezi dvěma nebo více zeměmi je delší dobu napjatá natolik, že válečný konflikt může přijít každý den. Co z toho pro všechny zúčastněné vyplývá? Především mít své bojové síly v pohotovosti, disponovat dostatkem zbraní, což logicky znamená pokládat důraz na jejich výrobu a následně jejich koupi. Samozřejmě pokud si je daná země může dovolit. Pokud ne, efekt je přesně opačný, dochází k většímu zadlužování země. V době, kdy visí začátek války na vlásku, má věda větší tendenci k pokroku a k výzkumu. Mobilizace vojenských sil s sebou přirozeně přináší i nutnost vojáků, což může řešit situaci nezaměstnaných mužů (ale i žen).

- poválečný stav

Pamatuji si jednu teorii, kterou se zde pokusím ocitovat a vysvětlit: „Co má společného drogová závislost narkomana, přírodní pohroma a válka z ekonomického hlediska? To, že ten kdo nakupuje, utrácí, aniž by každou minci dvakrát obrátil“.

Co to znamená? U všech lidí v těchto případech touhu uvést situaci do původního stavu. Bez toho, aby rozumně hleděli na každou korunu.

V nejen poválečné situaci je ve společnosti důležitý trh, tedy střetávání nabídky a poptávky. Války často tento trh rozšiřují. Třeba dnes jsme svědky příchodu zahraničních investorů do poválečného Iráku.

Obstojí však tyto argumenty v konfrontaci s morálními hodnotami a především s hodnotou lidského života? V naprosté většině ne. Jen v mizivém procentu případů je totiž u všech zúčastněných situace po válce lepší, než před válkou. Nezapomeňme ale, že války dělí zainteresované na poražené, ale i na vítěze.

Obecně (např. světové) války představují společenskou regresi. V 21. století ale již jen těžko můžeme pokládat války za zcela nevyhnutelné.