Poslední případ se stal toto úterý při basketbalovém utkání ve Stockholmu. Lotyšský hráč Raimondas Jumikis zemřel na zástavu srdce. Bylo mu 23 let. Naprostou tragédii podtrhují paradoxní prohlášení trenérů a hráčů. „V úvodu zápasu si stěžoval na únavu, ještě jsme mu říkali, ať se probere a začne hrát,“ říkal asistent trenéra Pierre Söderman. „Vůbec jsme netušili, že má problémy se srdcem.“

Za posledních 7 let je případ lotyšského hráče již pátým úmrtím špičkového basketbalisty přímo na palubovce.

Píše se 26. leden 2004. V Portugalsku se hraje utkání první fotbalové ligy mezi Benfikou a Guamaresi. Bezprostředně po závěrečném hvizdu umírá na zástavu srdce čtyřiadvacetiletý hráč z Maďarska, Miklós Fehér.

Fehér byl v krátké době již druhým fotbalistou kterého při zápase potkala smrt. Loni v červnu zkolaboval v Lyonu Kamerunec Marc-Vivien Foe. Pitva ukázala, že osmadvacetiletý fotbalista trpěl vrozenou srdeční vadou. Podle nových informací byla stejná příčina smrti i u Fehéra.

„Myslíte si, že něco takového se nemůže trénovanému sportovci stát,“ bědoval již zmíněný trenér stockholmského basketbalového klubu. Opak je bohužel pravdou.

V době, kdy si například fotbalisté, tenisté či hokejisté stěžují na enormní celosezónní zátěž, je nejvyšší čas, aby odpovědné osoby začaly jednat. I ti nejtrénovanější (nebo ti co si vypomáhají dopingem...), jsou totiž jen lidé z masa a kostí. A již dávno pominula doba, kdy jsme se chodili na sportovní výkony dívat do gladiátorských arén, kde na zápasníky čekala většinou smrt.