Tak toto je citace z dnešního vydání deníku MF Dnes jisté paní E.M. z Hradce Králové. Její názor byl reakcí na téma „Má Špidlova reforma smysl“?

Po přečtení tohoto příspěvku jsem doslova ztuhl. Jako reprezentanta mladé generace o níž tato paní psala, se mě její „sudičkovská“ předpověď velmi dotkla. Nechce se mi totiž věřit, že v tomto názoru jde „jen“ o vládní reformu.

Získal jsem dojem, že reakce naší spoluobčanky z Hradce Králové (nebudu ji z pochopitelných důvodů zde jmenovat, ačkoli byla pod svým příspěvkem řádně podepsána) odhalovala celkový autorčin pohled na dnešní svět, kde reforma jedné české vlády tvoří pouhý zlomek našeho i okolního života, přestože se nás jako českých občanů jistě dotkne výrazně.

Usuzuji tak ze „silných slov“, která jsou v textu použita. Výše ocitovaný názor by se také dal interpretovat jako „Jsem ráda, že už jsem stará a blízko smrti, která mě vysvobodí z této hrozné země. Ale co vy, chudáci mladí, kteří máte ještě takřka celý ten strašný život před sebou, umocněný touto vládní reformou“. Je jasné, že ona reforma současné vlády tam moc nesedí.

Z příspěvku čiší pesimismus, deprese, skepse, trpkost a odevzdanost. Starší lidé s životními zkušenostmi, obvykle charakterizováni jako lidé moudří, by se měli snažit přenášet na své mladé potomky (a myslím tím i spoluobčany), určité rady nebo spíš poselství. Je jasné, že i z čistě lidsky existenčních důvodů by to měla být poselství konstruktivní, optimistická.

Spokojení a optimističtí senioři

Nerad bych tu (možná neoprávněně) soudil starší paní, která je se současnou situací zjevně nespokojená takovým způsobem, že smrt upřednostňuje v pomyslném žebříčku před životem. Zabýval jsem se tedy i otázkou, zda by tento názor mohl být rozšířen i mezi ostatními spoluobčany důchodového věku. Malou odpověď jsem nalezl hned v dnešních Lidových novinách. Ve sloupku „Jak senioři tráví volný čas“ v příloze „Rodina“ se píše: „S penězi vychází více než polovina starších lidí jen tak tak (…). Přesto si 78 procent seniorů myslí, že žije spokojený život a nejinak tomu bude podle nich i v budoucnosti.“ Mám tedy dobrý důvod to za obecný problém starších lidí nepovažovat.

Na mě osobně působí výrok čtenářky MF Dnes „demotivačně“, jako znevažování krás života, které na nás určitě čekají. Právě životní ideály, které v mládí máme, jsou dle mého názoru užitečným lidským kapitálem. Kapitálem kterým disponujeme v době, kdy se v životě začínáme seberealizovat. Jsou takovými našimi hnacími motory, přestože o ně s největší pravděpodobností přijdeme.

Naši „předkové“ (omluvte mi ten výraz), by nás jistě měli alespoň částečně připravit na životní realitu bez růžových brýlí. Ovšem jistě uznáte, že litovat nás mladé, že „musíme“ žít, není zrovna správná věta.

A vůbec nezáleží na tom, jaká je ta reforma doopravdy…